Fajnstyl.cz 
Rostliny, které se v naší krajině chovají až příliš dravě, se u nás vyskytují už stovky let. Některé se k nám dostaly s prvními zemědělci, jiné přivezla moderní doba. Všechny však mají jedno společné: Šíří se rychle, vytlačují původní druhy a často odolávají běžným způsobům likvidace. Často je najdeme i na zahradách, kde se mnohým zahrádkářům zdají být spíše ozdobou než hrozbou. A právě v tom je jejich největší zrada.
Co se tváří nevinně, může skončit draze
Jen málokdo tuší, že za vědomé pěstování či šíření invazních druhů hrozí vysoké sankce. Česká legislativa vychází ze zákona o ochraně přírody a krajiny a navazujících evropských předpisů. Tyto normy přesně určují, co je možné mít na zahradě, a co už představuje ohrožení. Pokud se na pozemku objeví rostlina zařazená mezi invazní a majitel ji ponechá růst, vystavuje se pokutě až 100 000 korun. V případě firem a institucí je částka ještě vyšší a může dosáhnout dvou milionů. Úřady přitom nekontrolují jen úmyslné výsadby, ale i přirozené výskyty, které musí být bez odkladu řešeny.
Pokud si někdo myslí, že se ho toto téma netýká, bývá na omylu. Mezi problematické druhy patří rostliny, které mnozí znají z okrasných záhonů či luk. Patří sem například bolševník velkolepý, jehož šťáva způsobuje bolestivé popáleniny, nebo křídlatka, která dokáže poškodit i stavby. Do seznamů se dostal i zlatobýl, netýkavka či motýlí keř. A nechybí ani druhy, které si mnozí lidé na svou zahradu vysadili dobrovolně, protože je považovali za atraktivní a nenáročné.
Rychlost, s jakou dobývají prostor
Zatímco původní druhy rostlin obvykle žijí v křehké rovnováze, jejich invazní příbuzní se umí přizpůsobit neuvěřitelným tempem. Vytvářejí husté porosty, které nepustí jinou vegetaci, nebo se šíří semeny, jež dokážou přežít v půdě i několik let. Některé druhy navíc mají schopnost ničit okolní prostředí. Například kořeny křídlatky pronikají do asfaltu či betonu a způsobují škody na stavbách, bolševník zase dokáže znehodnotit celé plochy luk.
Dopravní infrastruktura i dovoz zemědělských produktů šíření jen napomáhají. Z polí, přístavů či dálnic se rostliny dostávají do krajiny a z ní dále do zahrad. Zajímavé je, že k invazi často dochází nenápadně. Nejprve se objeví několik rostlin na okraji polí, později už tvoří souvislé porosty, které prakticky nelze zastavit.
Jaké chyby děláme nejčastěji
Největším problémem není samotný výskyt, ale to, jak s rostlinami lidé nakládají. Nejčastější chybou je, že se plevel vytrhne a skončí na kompostu. Jenže právě tam se jeho život nekončí. Mnoho druhů totiž obsahuje životaschopná semena nebo oddenky, které se v kompostu uchytí a později se při rozmetání dostanou zpět do zahrady. Výsledkem je paradoxně ještě větší šíření.
Podobně nebezpečné je nechávat rostliny volně ležet na hromadách za domem nebo je odhazovat do příkopů. I z těchto míst se snadno rozšíří zpět do okolní přírody. Přitom správný postup je jednoduchý: Invazní plevele je třeba odvézt na sběrný dvůr, kde si s nimi odborně poradí, případně je bezpečně spálit. Jen tak je zajištěno, že se dál nebudou šířit.
Jak se zbavit nechtěného hosta
Existují dvě základní metody likvidace. Mechanická spočívá ve vytrhávání celých rostlin včetně kořenů nebo v jejich pravidelném sečení, ideálně před vykvetením. Tím se zabrání tvorbě semen. U některých druhů to ale znamená opakovanou práci po dobu několika let, protože semena mohou klíčit postupně. V takových případech se vyplatí ochranný oděv, zejména u jedovatých rostlin, jako je bolševník.
Druhou možností je chemická cesta, tedy cílené použití herbicidů. Ta by měla být až poslední variantou a vždy s důrazem na ochranu okolního prostředí. Správně provedená aplikace spočívá v přesném postřiku či injektáži přímo do rostliny. V praxi se často obě metody kombinují, zejména u nejodolnějších druhů, které by samostatně nebylo možné vyhubit.
Proč je nutné jednat bez odkladu
Čím dříve se s invazní rostlinou začne bojovat, tím větší je šance na úspěch. V počátečních fázích je možné ji ještě poměrně snadno odstranit. Pokud se však nechá vytvořit rozsáhlý porost, stává se situace složitou a často i finančně náročnou. V extrémních případech se majitel pozemku musí smířit s dlouholetým bojem a vysokými výdaji.
Důležité je také vědět, že stát v některých případech na likvidaci přispívá, protože ochrana krajiny je v zájmu všech. Zahrádkář, který projeví snahu, tedy není ponechán napospas. Naopak, spolupráce s odborníky může celý proces výrazně usnadnit a zajistit, že plevel z pozemku opravdu zmizí. Proto se vyplatí vyhledat odbornou pomoc hned, jakmile se rostlina objeví.
Zdroje: nkz.cz, agromanual.cz, uroda.cz
