Fajnstyl.cz 
Při sběru platí zásada. Nikdy neberte houby, u kterých si nejste stoprocentně jistí, že je znáte. Mladé nebo poškozené houby často ztrácejí své charakteristické znaky, což zvyšuje riziko chyby. Nejlepší je začínat s dobře známými druhy a postupně se učit odlišovat i méně běžné houby, zvlášť jejich jedovaté napodobeniny.
Mezi nejvyhledávanější houby patří muchomůrka růžovka, která má od mládí polokulovitý klobouk, později zploštělý, s průměrem až 20 centimetrů. Její bílá dužnina při poranění růžoví a ve všech českých lesích roste od jara až do podzimu. Typickým znakem je vroubkovaný límec na třeni.
Neznámé houby nikdy nesbírejte
Naopak muchomůrka tygrovaná, která vypadá podobně, má vždy hladký límeček a je prudce jedovatá. Roste hlavně v teplých listnatých lesech a její konzumace může být smrtelná. Pokud najdete houbu s hladkým límcem, raději ji nesbírejte.
Holubinka trávozelená patří mezi chutné houby, dorůstá do deset centimetrů a často roste pod břízami i smrky. Má zelenou čepičku se světle hnědým středem a bílou, křehkou nohu bez prstenu či pochvy. Vedle ní je třeba dávat pozor na muchomůrku zelenou – jedovatou houbu, která má nazelenalý klobouk a pod nohou typickou pochvu připomínající pohárek.
Ta může být snadno zaměněna za jedlou holubinku nebo pýchavku, což je velmi nebezpečné. Ryzec smrkový se objevuje od konce léta do listopadu ve smrkových lesích a známý je svým oranžovým kloboukem s tmavými pruhy. Při poranění vydává oranžové mléko a je oblíbený pro svou pikantní chuť, často se připravuje pečený nebo nakládaný.
Některé vypadají jedle, ale jsou smrtelně jedovaté
Hned vedle roste ryzec kravský, který je označen chlupatým, načervenalým kloboukem a při požití způsobuje žaludeční potíže. Velkou oblibu mezi houbaři mají lišky, které rostou v jehličnatých lesích. Mají žlutooranžový klobouk a bílou dužninu, často se používají do krémových polévek nebo omáček. Narozdíl od nich hlíva olivová roste v trsech na kmenech listnatých stromů, má oranžovo-hnědý klobouk a způsobuje pouze mírné žaludeční potíže.
Hřib kovář je oblíbený houbařský druh s tmavě hnědým sametovým kloboukem a žlutou dužninou, která po poranění modrá. Roste od jara do podzimu ve všech typech lesů, obzvlášť pod smrky. Naopak vzácný hřib satan, který roste v teplých listnatých lesích, je prudce jedovatý a měl by zůstat nepoškozený. Má bělavý klobouk a červenou síťku na třeni.
Sbírání hub se tak při dodržení základních pravidel a opatrnosti může stát bezpečnou a příjemnou aktivitou. Klíčové je nikdy nesbírat neznámé houby a v případě pochybností raději houbu ponechat v lese. Tak lze předejít zdravotním problémům a užívat si bohatství českých lesů.
