Pokud máme štěstí a narazíme na místo, kde houby rostou, přineseme si domů celý košík. A mnohdy řešíme, jak je zpracovat. Uděláme si řízky, další použijeme na omáčku, zbytek se rozhodneme usušit a schovat na později. A právě zde nastává problém, o kterém mnoho lidí nemá ani tušení. Některé houby se totiž na sušení nehodí. A co víc, vlivem sušení se z jedlých hub mohou stát houby jedovaté.
Každá houba nepatří do sušičky
Sušení hub je proces, kterým houby ztratí vodu. A právě to může být, hlavně u vodnatých druhů hub, problém. Jejich dužiny se začnou rozpadat, po opětovném namočení již nedrží tvar, ale také velmi zhořknou. Mezi druhy, které při sušení ztrácí nejen svoji strukturu, ale i chuť, rozhodně patří žampiony. Také se sem ale řadí druhy se slizkým kloboukem, právě u nich je sušení nežádoucím procesem. Pokud máme houbu s výraznou chutí, právě sušením o ni přijde.
Můžeme pak být velmi překvapení, a to hlavně ve chvíli, kdy si houby opětovně namočíme a připravíme ke konzumaci. Jejich chuť se totiž promění na hořkou. To ale není vše, některé houby se procesem sušení mohou stát toxickými a vyvolat otravu jídlem. Takovou houbou je například hřib červený. Pokud na takový kousek v lese narazíme, je lepší si jej připravit čerstvý, zamrazit nebo naložit a zakonzervovat.
Otravu nám mohou způsobit i další druhy
Častým problémem je ale také nesprávná technika sušení. Kvůli ní se do hub mohou dostat plísně a bakterie, které následně v našem trávicím traktu způsobí nemalou paseku. Problematickým je v takovém případě dlouhé sušení hub bez proudění vzduchu nebo dokonce při nízkých teplotách. Právě to je ráj pro plísně a nezvané bakterie. Pokud se rozhodnete sušit houby jako jsou hlívy nebo hřib polní, mějte na paměti, že jsou hodně vodové. Právě proto potřebují dostatečný čas, aby se dehydratovaly úplně.

Na to, jak s houbami nakládat, ale myslete už při samotném jejich sběru. Pokud do lesa vyrazíte nepřipraveni a rozhodnete se na místě použít ke sbírání pytlík, můžete si přivodit trávicí problémy. V pytlíku se totiž houby velmi rychle zapaří, opět zde hrozí riziko vzniku plísně. Kromě toho v houbách mnohem rychleji dojde k rozkladu látek a vzniku mikrobů, které mohou mít za následek otravu připomínající otravu po konzumaci zkaženého masa.
Někdy ani dostatečně dlouhé vaření nestačí
Aby bylo možné houby konzumovat, doporučuje se je vždy tepelně upravit ideálně po dobu 20–30 minut. To ale platí jen pro houby jedlé, nikdy nespoléhejte na to, že by teplo zničilo jedovaté látky v houbách obsažené. Toxiny, které houby obsahují, mohou být termostabilní, takže nejedlé houby na váš talíř nepatří ani v případě, že jste je dostatečně tepelně upravili. Při sběru hub je vždy zapotřebí držet se základního pravidla – do košíku patří jen ty houby, které bezpečně poznáme.

Jakmile totiž pozřete nejedlou houbu nebo houbu nedostatečně upravenou, vyskytnout se u vás může zvracení, průjem, bolest břicha nebo nevolnost. Tyto příznaky se mohou objevit již za 30 minut po pozření houby a mohou být následovány dezorientací, dehydratací a dokonce i halucinacemi. Pakliže u sebe nebo svých blízkých tyto příznaky pozorujete, neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc. Jedině ta dokáže otravu zvrátit a zachránit tak vaše játra nebo ledviny, jež mohou být pozřením nebezpečných nebo jedovatých hub ohroženy.
zdroje: denik.cz, irozhlas.cz, viscojis.cz, bezpecnostpotravin.cz, portal.abczdrowie.pl