Slovensko se propadá do hluboké bytové krize, která dávno překročila rámec odborných debat a nyní zasahuje všechny vrstvy společnosti i slovenská města. Problém nedostatečné výstavby ještě umocňuje stav opotřebovaných panelových sídlišť. Selhání státu v dlouhodobé koncepci a údržbě bytového fondu přivedlo zemi do situace, kdy se obyvatelé potýkají nejen s nedostatkem, ale i přemrštěnými cenami, a to včetně nájmů.
Regulační nájemní bydlení je v zemi spíše výjimkou, a v Bratislavě je počet nájemních bytů dokonce nejnižší v porovnání se zbytkem regionu. V roce 2023 Slovensko obsadilo nelichotivou příčku státu s nejhorší dostupností bydlení v celé Evropské unii. Ani situace v Česku však není růžová. Nové byty sice přibývají, ale ceny i nájmy rostou napříč republikou.
Zdražování bydlení je nový trend
Specificky v Praze a Brně je dostupnost bydlení tristní; metropole se dokonce dlouhodobě řadí na chvost evropských žebříčků s cenami za metr čtvereční přesahujícími 111 tisíc korun. Navíc se u nás stále nepodařilo vymanit z realitní bubliny zejména u starších nemovitostí, přičemž regionální rozdíly zůstávají značné.

Vývoj brzdí i problémy s městskými byty — ať už kvůli jejich špatnému stavu, nebo kvůli opakujícím se korupčním kauzám týkajícím se jejich přidělování. České prostředí má však oproti Slovensku určité výhody: kvalitnější bytový fond nebo lepší možnosti společného financování oprav. Další zlepšení má přinést nový zákon o podpoře bydlení určený nejohroženějším, změny ve stavebním zákoně a snahy o zmírnění administrativy kolem staveb.
Za vzor může střední Evropě sloužit rakouská Vídeň, kde je čtvrtina bytů v městském vlastnictví a dalších dvacet procent spadá pod družstva. Díky promyšlenému systému regulovaného nájemného a kontinuální výstavbě dokáže hlavní město Rakouska dlouhodobě udržovat přijatelné ceny i vysokou kvalitu společného soužití. Vídeňská sociální politika běžně zahrnuje i střední třídu, která má tak přístup k podpoře dostupného bydlení.