Fajnstyl.cz 
O podobnou zkušenost se podělila v diskuzi i jedna z žen, která popsala, jak se její syn po obědě ve školce vrátil domů úplně bledý. A jeho slova mluvila za vše:
„Mami, já jsem snědl jen dvě lžíce oběda, a pak mi bylo tak špatně. Jídlo bylo kyselé, divné, vůbec mi nechutnalo. Ale paní kuchařka řekla, že ho musím sníst…”
S podobným příběhem se setkal nejeden rodič už jako malý. Situace se však opakují dodnes, a i dnešní děti často odcházejí z jídelny zklamané, o hladu, nebo s nepříjemným pocitem v břiše.
Retro jídlo, které straší dodnes
Pokud by se sestavoval žebříček nejvíce nenáviděných jídel z éry školních jídelen, lečo by bezpochyby obsadilo přední příčky. Pro mnoho dnešních třicátníků a čtyřicátníků je lečo ze školní jídelny symbolem rozvařené, nevábně vypadající a podivně chutnající hmoty.
Lečo z jídelny má totiž jen pramálo společného se svěžím letním jídlem, které si člověk s chutí připraví ze zeleniny ze zahrádky. Jídelna toto jídlo často nabízela ve formě rozblemcané papriky, úplně rozvařeného rajčete, obrovského množství cibule – a to vše ještě podtrhla nesnesitelně kyselá chuť. Pro ty nejmenší děti, které se ještě snaží hledat v jídle známé textury a chutě, šlo o hotový horor.
Rodiče vzpomínají na tlak ze strany vychovatelů, učitelů nebo kuchařek. Věta „Dokud to nesníš, nevstaneš od stolu“ zazněla snad každý den. Podle psychologů se však tímto způsobem vytvoří spíše celoživotní nechuť k danému pokrmu, a nucení do jídla se dnes proto považuje za obrovskou chybu. Kromě psychologického hlediska totiž také narušuje pocit hladu a sytosti a může vést k nadváze či poruchám příjmu potravy.
Proč se retro jídla vracejí na jídelníčky?
Zatímco dnes má mnoho jídelen moderní a pestrou nabídku, která zahrnuje i mezinárodní kuchyni, podobné retro pokrmy jako je lečo se stále objevují. Stejně jsou na tom třeba fazole na smetaně, až příliš kyselá čočka nakyselo, jáhlová kaše nebo vodnatá a přeslazená rajská omáčka s masem, které připomíná podrážku od bot.
Proč ale v jídelníčcích stále najdeme jídla, která většina dětí nejí, a snaha kuchařek tak většinou skončí v koši? Důvodů je hned několik. Tím prvním jsou normy. Jídla se musí vejít do přísných norem, které regulují výživovou hodnotu pokrmů ve školách a školkách. Tuto normu by splnila i lepší nabídka, ta by však byla podstatně dražší. Peníze jsou tedy dalším důvodem. Některé jídelny oponují i nějakou „tradicí“. Pokrmy se zde vaří už desítky let, stejně tak dlouho zde pracují i kuchařky, a ty se ověřených, ale zastaralých postupů nechtějí vzdávat.
Co tomu říkají odborníci na výživu?
Odborníci na stravování ve školských zařízeních situaci sledují a apelují na změnu. Hlavní problém není v samotných surovinách, ale ve způsobu přípravy. Děti potřebují jídlo, které má definovanou texturu. Rozvařená zelenina ztrácí nejen vitaminy, ale i svůj tvar, což dětem vadí.
Dnešní jídla by měla být lehčí, využívat méně jíšky a spoléhat se na čerstvé bylinky a koření pro dochucení, nikoli na kvanta soli a cukru. Toto už se díky nové vyhlášce daří plnit, stejně jako celková změna jídelníčků ve školách.
V posledním roce už mnohé školní jídelny prošly modernizací a kuchařky za sebou mají řadu školení, díky kterým se daří zvládnout postavit jídelníčky na nových normách a nabídnout dětem modernější a zajímavější jídla. Cílem školního stravování by nemělo být jen naplnit normy a žaludky, ale také vzdělávat v oblasti chutí a naučit děti jíst zeleninu v takové formě, aby jim chutnala.
