Fajnstyl.cz 
Je mi 45 let, mám dvě děti v pubertě a náročnou práci. Moji rodiče jsou zatím soběstační, ale vidím, jak postupně stárnou. Táta má 75, máma 73 let. Zatím zvládají všechno sami, ale vím, že jednou přijde den, kdy budou potřebovat pomoc. A já už teď vím, že tu pomoc jim nebudu schopná dát. Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že to prostě nezvládnu.
Nechci obětovat svůj život pouhou péčí
Vidím to u své kamarádky, která se stará o nemocnou matku. Přišla o práci, její manželství je v troskách a děti si stěžují, že na ně nemá čas. Možná si říkáte, že jsem sobecká. Že péče o rodiče je naše povinnost. Ale proč bych měla obětovat svůj život, své manželství, vztah s dětmi? Proč bych měla zahodit svou kariéru jen proto, že společnost očekává, že se o rodiče postarám? Domovy pro seniory dnes nabízejí profesionální péči.
Mají zdravotní personál, organizují aktivity, poskytují společnost. Není to žádné odkládání rodičů do ústavu, jak si mnozí myslí. Je to řešení, které může být prospěšné pro všechny strany. Devadesát procent seniorů sice do domova důchodců nechce, ale často je to proto, že mají zkreslené představy. Myslí si, že je tam rodina odloží a zapomene na ně. Ale já neplánuju na rodiče zapomenout. Budu je navštěvovat, trávit s nimi čas - jen nebudu jejich jediným pečovatelem.
Nezvládnu to a nemohu přijít o vše, co mám
Nechci skončit jako mnoho žen mého věku, které se utápějí v péči o rodiče, ztrácejí vlastní identitu a končí vyčerpané a zahořklé. Chci být dobrou dcerou, ale také chci být dobrou matkou, manželkou a především sama sebou. Proto píšu tento text. Pro všechny, kdo se bojí přiznat, že nechtějí nebo nemohou pečovat o své rodiče doma.
Není to selhání. Je to realistické zhodnocení situace a odpovědné rozhodnutí. A svým rodičům to řeknu včas. Aby měli čas se s tou myšlenkou smířit. Aby pochopili, že je to rozhodnutí z lásky - lásky k nim, k sobě i k mé vlastní rodině. Protože někdy je nejlepší péče ta, kterou poskytnou profesionálové.
