Fajnstyl.cz 
Když jsem v sobotu večer usedala k televizi, měla jsem naději. Nová velkolepá show, hvězdné obsazení, přímý přenos. Bohužel, už po prvních minutách bylo jasné, že sleduju další díl nekonečného seriálu české televizní trapnosti.
Pořad Hodně štěstí je jako nevydařený dort - spousta ingrediencí, drahé zdobení, ale když se do něj zakousnete, chutná jako polystyren. Moderátorská dvojice Sokol-Háma se zoufale snaží být vtipná, ale jejich humor připomíná spíš školní besídku než profesionální televizní show.
Ondřej Sokol, který v jiných formátech dokáže být skutečně zábavný, zde působí jako karikatura sama sebe. Jeho vtipy jsou křečovité, často balancují na hraně vkusu a někdy ji i překračují. Aleš Háma mu sekunduje s energií vybitné baterie - je tam, ale vlastně není.
Do studia nahnali impozantní sestavu českých celebrit. Helena Vondráčková, Tereza Ramba, Patricie Pagáčová a další se snaží tvářit nadšeně, ale jejich nucené úsměvy prozrazují pravdu. Je to jako sledovat rukojmí, které se snaží přesvědčit únosce, že se skvěle baví.
Celý formát show je poskládaný jako levný nábytek z výprodeje - jednotlivé části k sobě nepasují a celé to vrže. Skryté kamery, které už dávno nikoho nepřekvapí. Soutěže o peníze, které mají přilákat diváky. "Vtipné" scénky, které jsou asi vtipné jen v představách scenáristů.
Co mě skutečně děsí, je naprostá absence originality. Je to jako by tvůrci hodili do mixéru všechny úspěšné televizní formáty posledních dvaceti let a doufali, že z toho vznikne něco nového. Nevzniklo. Vznikla jen další show, na kterou za měsíc nikdo nevzpomene.
Režisér Pepe Majeský možná věřil, že vytváří něco výjimečného. Výsledek ale připomíná školní představení s rozpočtem hollywoodského blockbusteru. Show je plná hluchých míst, trapných momentů a vynucených vtipů, které by neprošly ani v průměrném YouTube videu.
Soutěže v pořadu jsou prvoplánové jako příběh béčkového filmu. Možnost vyhrát peníze z pohodlí domova je lákavá, ale není to něco, co by show zachránilo. Je to jako dát zlatý rám na dětskou čmáranici - hodnotu to nezvýší.
Nejvíc mě mrzí promarněná příležitost. V době, kdy streamovací služby chrlí jeden kvalitní pořad za druhým, česká televize stále věří, že diváky uspokojí lacinou zábavou a třpytkami. Je to jako nabízet kazetový walkman generaci AirPods.
Český divák si zaslouží víc než jen další recyklaci starých nápadů v novém obalu. Zaslouží si pořady, které neurážejí jeho inteligenci. Zábavu, která není postavená na zesměšňování druhých nebo laciných vtipech.
Je čas přiznat si, že česká televizní zábava je v krizi. Potřebuje nové nápady, odvážné tvůrce a především respekt k divákovi. Místo toho dostáváme show, která působí jako by ji někdo sestavil podle příručky "Jak udělat televizní pořad pro začátečníky".
Show Hodně štěstí není jen promarněnou příležitostí - je to symptom mnohem většího problému. Problému české televizní zábavy, která ustrnula někde v devadesátých letech a odmítá se posunout dál.
A tak zatímco televize slaví výročí, já vypínám obrazovku s pocitem, že jsem právě promarnil/a dvě hodiny života. Hodně štěstí není jen název pořadu - je to i to, co budou tvůrci potřebovat, aby přesvědčili diváky, že jejich čas stojí za to.
Protože kvalitní zábava není o tom, kolik peněz investujete do výpravy nebo kolik celebrit nacpete do studia. Je o nápadu, originalitě a především o respektu k divákovi. A to všechno v show Hodně štěstí zoufale chybí.
Je čas vypnout televizi a přiznat si, že doba takové zábavy je pryč. Diváci si zaslouží víc. A dokud to české televize nepochopí, budou dál ztrácet publikum ve prospěch kvalitnější zahraniční tvorby.
