Fajnstyl.cz 
Když skvělá práce nemusí garantovat dokonalý výsledek
Jako plastický chirurg máte výhodu – víte do detailu, co zákrok obnáší, jaké techniky používáte a jak předcházet komplikacím. Přesto je právě jeden aspekt, který si nelze dovolit přehlížet ani u sebe: zbytnění jizev po faceliftu. Výraz „zbytnění“ zahrnuje hypertrofické či keloidní jizvy, které mohou být esteticky i funkčně problematické – a co je klíčové, neexistuje absolutní jistota, že k nim nedojde, i když je chirurgie prováděna bezchybně.
Studie potvrzují, že při liftingu obličeje neboli rhytidektomii, je riziko špatného hojení a jizvení reálné. Například práce How to Prevent and Treat Complications in Facelift Surgery uvádí, že při nadměrném tahu na ránu nebo při rozsáhlém uvolnění kůže dochází častěji k hypertrofickým jizvám.
Pokud jizva není vedena ideálně, nebo se nachází v oblasti s vyšším mechanickým stresem či horší perfuzí, může dojít k problémům. Navíc organizace American Society of Plastic Surgeons uvádí mezi možnými riziky zákroku „unfavourable scarring“ – tedy nelichotivé jizvy.
Zkrátka, i když chirurg provede vše správně, biologická reakce pacienta se nedá vždy plně předvídat.
Proč se riziko jizev přehlíží
Ve veřejném diskurzu lifting obličeje často vzbuzuje dojem, že jde o zákrok s jasným předvídatelným výsledkem – kůže se napne, povadlý obličej omládne. Ale v odborném prostředí víme, že každý člověk reaguje jinak, má různou genetickou predispozici, různý sklon k tvorbě jizev a odlišnou vaskularizaci. Z hlediska jizev je klíčové, že i malé rozdíly v hojení mohou vést ke zvýšené tvorbě vazivové tkáně.
Hypertrofické jizvy po faceliftu mohou být výraznější, vystouplé nad úrovní okolní kůže, pevnější, někdy i symptomatické – například svědící.
Mnoho pacientů se domnívá, že jizvy budou „prakticky neviditelné“. V realitě však hraje důležitou roli celá škála proměnných: věk, kouření, metabolické onemocnění, typ kůže, tlak na ránu, technika uchycení tkání… a také genetika.
Jaké faktory riziko zbytnění jizev zvyšují
I když nelze riziko vyloučit, existují dobře známé faktory, které toto riziko zvyšují:
- Prvním je napětí rány, které může vést k hypertrofickým jizvám, nebo dokonce k velice špatnému hojení.
- Dalším je rozsah uvolnění kůže a tkání – čím větší zásah, tím vyšší riziko komplikací hojení, včetně jizev.
- Třetím faktorem je kouření a zdravotní stav – pacienti, kteří kouří nebo mají například diabetes či špatnou vaskularizaci, mají vyšší riziko než běžná populace.
- A konečně genetika – některé typy kůže mají tendenci k hypertrofickému či keloidnímu jizvení více než jiné. Ve výuce plastické chirurgie bychom tuto část neměli opomíjet.
Jak o rizicích spojených s faceliftem mluvit s pacientem
Pokud se živíte jako plastický chirurg, je klíčové vést rozhovor s pacientem zcela transparentně, empaticky a realisticky. To znamená, že váš plastický chirurg musí sdělit, že i když se používají moderní techniky, stále jde o chirurgický zákrok, který s sebou přináší určitá rizika.
Některé faktory, jako je kouření, kvalitní strava či hmotnost, jsou ovlivnitelné, ale existují i faktory, které nejsou plně ovlivnitelné, jako je genetika.
Váš chirurg by vás také měl seznámit s volbou techniky, perioperačními podmínkami a následnou péčí. Přesto je nutné vymezit, že žádný chirurg nemůže garantovat, že jizva nebude výraznější, i když se jedná o relativně vzácné případy.
Tato upřímnost posílí důvěru mezi vámi a pacientem – nejde o odrazení od zákroku, ale o realistickou přípravu na možné scénáře výsledku.
Závěrečné slovo
Ve světě estetické chirurgie, kde je tlak na „perfektní výsledek“ vysoký, je důležité připomenout, že i ta nejpreciznější práce má své hranice. Rozhodnutí o zákroku by nemělo spočívat jen v technické proveditelnosti, ale v reálném posouzení rizik a osobní ochotě je přijmout.
Komunikace s pacienty by měla tuto realitu odrážet – ne působit jako strašák, ale být zodpovědnou součástí rozhodování pacientů.
Zdroj: mayoclinic.org, plasticsurgery.org, studie National Library of Medicine I., studie National Library of Medicine II.
