Domov bývá místem, kde se cítíme nejbezpečněji. Mnozí lidé v něm proto odkládají své nejcennější věci s pocitem, že jim nemůže nic hrozit. Přirozený pocit jistoty ale někdy bývá tou největší slabinou. Zloději totiž dobře vědí, jak využít okamžiku, kdy se dům či byt ocitne bez dozoru, a jejich pozornost míří tam, kde by to většina lidí vůbec nečekala.
Kouzlo skryté v maličkostech
Zatímco kdysi bývaly cílem kapsářů především mobily či peněženky, dnes se v jejich hledáčku objevuje něco zcela jiného. Odborníci upozorňují, že stále častěji dochází k odcizení šperků a hodinek přímo z domácností. Zloději mají dokonale zmapovaná místa, kam lidé tyto předměty odkládají. Noční stolky, zásuvky v ložnici nebo koupelnové poličky patří k jejich první volbě. Jde totiž o věci malé, snadno přenosné a přitom nesmírně cenné. Na černém trhu či v zastavárně je lze proměnit v peníze během několika minut.
Nejde přitom jen o luxusní prsteny nebo drahé švýcarské hodinky. Zloději sáhnou po čemkoli, co lze snadno odnést, i když má předmět jen omezenou tržní hodnotu. Pro majitele však může být právě takový řetízek nebo prstýnek neocenitelnou památkou, jejíž ztráta bolí daleko víc než samotná finanční újma.

Nenápadná místa, velká ztráta
Psychologie zlodějů je v tomto ohledu jednoduchá. Vědí, že lidé odkládají své nejbližší a nejoblíbenější doplňky přesně na ta místa, kde je mají nejvíce po ruce. Ráno při vstávání sáhnou do šuplíku nočního stolku, večer odloží náušnice na poličku v koupelně. Právě tento každodenní návyk se ale může stát osudným. Zloději často nepotřebují ani dlouhý čas na prohledávání celého bytu. Stačí pár vteřin, rychlý pohyb ruky a šperky mizí v jejich kapsách.
Policie navíc upozorňuje, že vloupání bývají stále více promyšlená. Nejde jen o náhodné příležitosti. Pachatelé často sledují, kdy domácnost zůstává prázdná, a cíleně si vytipují chvíle, kdy mají jistotu, že nebudou vyrušeni. V takové chvíli už jen využijí osvědčený postup, který jim v podobných situacích spolehlivě vychází.
Okamžitý zisk, který láká
Dalším důvodem, proč se zloději zaměřují právě na šperky a hodinky, je jejich okamžitá likvidita. To, co by se v případě elektroniky prodávalo složitě, lze v tomto případě směnit za peníze velmi rychle. Zastavárny, bazary nebo nelegální černý trh šperky přijímají okamžitě. Hodnota přitom bývá vysoká, ať už jde o zlato, stříbro, nebo drahé kameny.
Právě rychlá možnost zpeněžení činí z těchto předmětů lákavý cíl. Zloděj si je schopen odnést i velké množství, aniž by vzbudil podezření. Šperkovnice, krabičky s hodinkami nebo volně položené prsteny zabírají minimum místa, a přesto představují vysoký zisk. Tento kontrast mezi nenápadností a hodnotou je hlavním důvodem, proč se trend krádeží posunul tímto směrem.
Jak snížit riziko
Odborníci proto doporučují změnit zaběhnuté návyky. Nejjednodušším krokem je vůbec nenechávat cennosti v ložnici či koupelně. Tyto prostory patří mezi první, které zloději systematicky prohledávají. Pokud jsou šperky na očích nebo v zásuvkách, prakticky jim sami otevíráme cestu. Lepší je ukládat je na méně obvyklá místa nebo používat malé domácí sejfy.
Dalším tipem je oddělovat cenné kousky od běžné bižuterie. Smíchání všeho dohromady totiž zlodějům usnadňuje práci. Když si odnesou celou šperkovnici, v níž se nachází pár luxusních kusů i levné doplňky, majitel přichází nejen o to nejcennější, ale zároveň o předměty s citovou hodnotou. Chytré rozdělení a úkryt proto mohou riziko výrazně snížit.

Vzpomínky, které se nedají koupit
Ztráta šperků a hodinek nepředstavuje pouze finanční ránu. Mnoho lidí v nich má uchovány vzpomínky, které nelze ničím nahradit. Prstýnek darovaný k zásnubám nebo náramek, který se v rodině dědil po generace, je něco, co má pro majitele hodnotu daleko převyšující tržní cenu. A právě proto se následky krádeže prožívají o to bolestněji.
Odborníci připomínají, že nejde jen o ochranu majetku, ale také o psychickou jistotu. Pocit, že nás někdo připravil o něco, co bylo součástí našich vzpomínek a životních příběhů, je často horší než samotná finanční ztráta. A právě proto se vyplatí udělat maximum pro prevenci, aby se podobné situace vůbec nestaly.