Fajnstyl.cz 
Z komínového hnízda v jedné české vesnici se stal příběh, který dojmul stovky lidí. Čapí samice, která zůstala sama s vejci poté, co ji partner opustil. Jenže v tomhle případě šlo o drama, které se nevidí každý den. Nešlo o žádnou tragédii, spíš o přírodní rozhodnutí. V hnízdě zůstala čtyři vejce a jediný dospělý pták, který musel zvládnout všechno sám.
Když do přírody musí zasáhnout člověk
Déšť, slunce, neustálé hlídání, a především naděje, že se z vajec opravdu vylíhnou mláďata. Většina lidí si myslela, že to nezvládne. Ale příroda má vlastní pravidla. A tak se stalo, že z vajec se nakonec vyklubala tři drobná, pípající čápata, sotva držící hlavičky. Na první pohled to vypadalo jako jasná výhra. Jenže to největší zkoušení teprve začalo.
Samotný čáp stojí před nemožným úkolem. Musí mláďata hřát a chránit, ale zároveň jim zajistit potravu. A to bez pomoci druhého nejde. Brzy se mezi lidmi začalo mluvit o tom, že samici někdo přikrmuje. Možná ze soucitu, možná z dobré vůle. Jenže právě tenhle zásah narušil křehkou rovnováhu mezi divokou přírodou a lidskou pomocí.
A tak se do hry zapojila i záchranná stanice Makov, které se mláďata podařilo udržet při životě a vyrostla v silné mladé čápy. V záchranné stanici je vychovali náhradní rodiče, handicapovaní čápi Johanka a Honzík, kteří se své role ujali vskutku bravurně a o své děti pečovali s láskou bez přestání. A jak čápata rostla, lidé sledovali jejich životní cestu. Proto také dostala svá krásná jména - Karel, Josef a Helena.
A pak přišel dnešní den. Na Instagramu se o něj podělil Libor Šejna ze záchranné stanice Makov, který tato mláďata označil za Rychnováčky. On spolu se svými kolegyněmi o čápy dlouhodobě pečoval. Připomněl, že je přijali přesně před třemi měsíci jako jednodenní ptáčata. Tehdy nikdo netušil, jak to dopadne. A dnes ráno, když jako obvykle odletěli od hájovny, ještě ho nenapadlo, že je vidí naposledy.
Když nastane smutné loučení a odlet dětí
Ještě včera kroužilo nad místem snad deset čápů. Dnes už je ticho a prázdno. Mladí čápi se podle posledního signálu z vysílaček nacházejí kousek od Vimperka a pokračují v cestě. Byli dobře připraveni, teď už je všechno na nich. Projekt vyzývá všechny, aby jim drželi palce. Jsou to stále jen děti a čeká je dlouhá a náročná cesta. „Celé léto jsem je sledovala a teď mám pocit, jako by mi odletěli vlastní mazlíčci,“ píše smutně jedna ze sledujících.
Tím to ale nekončí. „Když jsem viděla to poslední video, úplně mi zvlhly oči. Držím jim palce, ať cestu zvládnou,“ dodala další nadšená sledující, která malá čápata pravidelně sledovala na YouTube online kameře.
„Bylo krásné vidět, jak rostou. Teď jim už jen přeju, ať se bezpečně vrátí,“ dodala další smutná sledující záchranné stanice. Pro lidi, kteří jejich příběh sledovali od prvního dne, je to chvíle plná emocí. Z malých, bezmocných ptáčat se stali mladí cestovatelé, kteří poprvé zkouší své síly ve světě. A i když je odchod přirozenou součástí jejich života, loučení není snadné.
A naše redakce, která tuto záchrannou stanici pravidelně sleduje na on-line kamerách, přeje Karlíkovi, Pepíkovi a Helence hodně štěstí a hlavně opatrnosti. Nevěřte zlým lidem a dejte na svůj instinkt, který vás v záchranné stanici náhradní rodiče učili.
