Fajnstyl.cz 
Trendy k nám obvykle přicházejí ve vlnách. Platí to i pro gastronomii. Nyní se vrací pokrm, který většina Čechů dříve považovala jen za nutné zlo. Mnozí ho ostatně dodnes pokládají za jídlo, které je vařeno pouze lidmi bez fantazie či finančních prostředků. Pro další se však jedná o příjemnou nostalgii, která je vrací do dětství. Zatímco v dřívějších dobách stál tenhle sladký pokrm sotva dvě koruny, dnes se za něj platí i stonásobně více!
„Rozblemcaná“ školní klasika
Používání prazvláštních polotovarů a dochucovadel, omlácené hliníkové či olámané plastové tácy, popraskané talíře a hliníkové příbory. Ačkoli lze současným školním jídelnám vytýkat ledacos, na tohle prostě nemají. Právě jsme si totiž popsali, jak to v nich chodilo před rokem 1989 i léta po něm. Žádná hitparáda to rozhodně nebyla, což se týká i samotných pokrmů. Za jednu z klasik školních kuchyní bývá považována krupicová kaše. Dobrota? Možná. Jenže často studená a „rozblemcaná“. A nejedno chuťové trauma bylo na světě.
Co je to vůbec krupice? Obvykle pšeničný produkt, který se vyrábí mletím obilí. Může být hrubá, jemná či jemná dehydrovaná, ale existuje i semolina vyrobená z tvrdozrnné pšenice. Za zdravou je přitom považována především krupice celozrnná, jež obsahuje nejvíc cenných látek.
Oběd skoro zadarmo. Nebo za dvě stovky?
Krupicová kaše má tu výhodu, že se jedná o jídlo velmi levné. Vzhledem k tomu, že školní kuchyně asi vždycky bojovaly s napjatým rozpočtem, šlo o pokrm oblíbený. A poměrně častý. Dost levně se dá ostatně uvařit i dnes. Na kolik vyjde jeden talíř? Určitě se vejdete do patnácti až dvaceti korun. Drahá není krupice jako základ, kousíček másla na omaštění ani cukr a kakao na dochucení. Své času si šlo jednu porci dát za 2 Kčs, tedy za dvě koruny československé. Dnes jsou za ni ovšem někteří schopni utratit klidně i dvě stovky!
Dříve nutné zlo, dnes trend
Krupicová kaše nikdy nebyla žádný velký hit. Ano, když se dobře udělá, chutná mnoha dětem i dospělým. Jen těžko by ji ovšem někdo označil za své nejoblíbenější jídlo. Některé trendy jsou však zdánlivě iracionální. V Praze a dalších velkých městech si můžete dát porci krupicové kaše za cenu, za kterou byste jinde měli skvělý gurmánský zážitek. Dát si ji totiž můžete v některých luxusních variantách. V jakých? Třeba s vanilkou z Madagaskaru, borůvkami a dalším ovocem, praženými oříšky, domácí karamelovou polevou či speciální máslovou zálivkou. Lidé mimo Prahu však považují tenhle trend za výsměch.
Další „dobroty“ školních jídelen
Krupicová kaše není jediný pokrm, pro který se na školní jídelny z dob ne zase tak dávných nevzpomíná v nejlepším. Mnozí zde měli poprvé a naposledy třeba špenát nebo červenou řepu. Klasikou ovšem byla UHO, tedy univerzální hnědá omáčka, často podezřelé chuti, která se vařila nejen ve školních, ale také v závodních jídelnách. Součástí těchto vývařoven přitom často bývaly i dost nepříjemné kuchařky. Ti, kdo si tyhle doby pamatují jinak, měli buď štěstí na vynikající jídelnu, nebo by si měli sundat růžové brýle a přestat zaměňovat subjektivní nostalgii za objektivní realitu.
Krupicová kaše jako předmět petice? Ano, i to se stalo. A není to tak dávno. V roce 2019 zahájili školáci v Novém Hrádku na Náchodsku kuriózní spor. Vznikly zde dvě petice. Jedna za znovuvaření krupicové kaše, druhá proti jejímu návratu na jídelníček. Spor však nakonec skončil smírně. Obě strany se totiž domluvily a krupicová kaše se v místní školní jídelně zase vaří.
