Fajnstyl.cz 
Jeden účet, jedno heslo, pár souhlasů a už máte hotovo. A tak jsem to dělala taky. Bez zbytečných otázek, bez podezřívavosti. Vždyť přece kdyby v tom něco bylo, někdo by nás varoval, ne? Jenže tahle moje pohodlnost mě stála víc, než bych si kdy připustila. A všechno to začalo úplně nevinně – jednou aplikací, jedním klikem a jedním potvrzením. A pak už to běželo.
Týden co týden. 79 korun. Což není moc, že? Taková káva na benzince. Kousek chleba, dvakrát rohlík, jedno máslo v akci. Ale když to běží několik let, bez vašeho vědomí, bez upozornění, bez skutečného využití – je to najednou hodně.
Začalo to nevinně, nebylo to vidět
Byl to obyčejný večer, kdy jsem seděla na gauči, telefon v ruce, a mezi vařením a uklízením jsem si chtěla stáhnout jednu aplikaci. Už si ani nevzpomínám, co to přesně bylo. Možná nějaký plánovač jídla, možná cvičení, možná kalendář – dnes je to jedno. Stáhla jsem to, otevřela, aplikace se načetla, zeptala se mě, jestli chci zkusit prémiové členství na týden zdarma. „No jasně, proč ne,“ řekla jsem si.
Klikla jsem. Ověření přes otisk prstu. Hotovo. A pak jsem na to úplně zapomněla. Upřímně? Aplikaci jsem snad ani nepoužila. Možná jednou, možná vůbec. Byl to jen další z těch stažených pomocníků, co měly zorganizovat život, ale nakonec skončily někde v pozadí displeje. Víc jsem ji nikdy neotevřela. Jenže zatímco já žila dál, každý týden, v tichosti a naprosto bez povšimnutí, odešla z mého účtu platba. 79 Kč. Pravidelně. Týden co týden. Měsíc co měsíc. Rok co rok.
Kdo si to nehlídá, přijde o velké peníze
Nevšimla jsem si toho. Upřímně – kdo dnes kontroluje bankovní výpis do detailu? Platby za Netflix, Spotify, Google disk, občas něco v eshopu, oběd do práce, lístek na tramvaj. Všechno se to slévá. A 79 korun? To se snadno schová mezi ostatními.
Ale pak jednoho dne přišel e-mail z banky. Automatický souhrn měsíčního pohybu na účtu. A mě trklo, že něco nesedí. Otevřela jsem si výpis detailně. A uviděla to. Malé, nenápadné, opakující se: „APPLE.COM/BILL – 79 Kč“ A tak jsem začala pátrat. A co jsem zjistila, mě opravdu vytočilo.
Roky drobného odtoku mě dostaly
Přihlásila jsem se do účtu, zkontrolovala předplatné a zjistila, že jsem přes tři a půl roku platila za aplikaci, kterou jsem reálně nepoužila ani dvakrát. To znamená přes 14 tisíc korun. Čtrnáct tisíc. Jen tak. Z mého účtu. Bez jediného upozornění, bez dotazu, jestli to ještě chci. V tichosti. Nenápadně.
A nejhorší? Nikdy by mě to nenapadlo, kdyby mi banka neposlala ten souhrn. Seděla jsem u stolu, mobil v ruce, a cítila směs vzteku, trapnosti a lítosti. Vztek – že to takhle funguje. Že systém je nastavený tak, aby vás nenápadně ždímal. Trapnost – že jsem si toho nevšimla. A lítost? Že jsem si mohla za ty peníze koupit tolik lepších věcí. Udělat radost sobě, dětem, přátelům. Místo toho jsem sponzorovala neviditelnou aplikaci.
Nešlo jen o peníze
Jasně, 14 tisíc je hodně. Ale nakonec mi došlo, že víc než ty peníze mě trápí pocit, že jsem nebyla bdělá. Že jsem si nechala něco vzít, aniž bych si toho všimla. A že nejsem jediná. Když jsem o tom začala mluvit s kamarádkami, zjistila jsem, že tohle není výjimečný případ.
Jedna platila rok za cloudové úložiště, které vůbec nepoužívala. Druhá za předplatné na cvičení, které vyzkoušela jen jednou. Třetí měla v telefonu aplikaci na meditaci, kterou otevřela jen první týden. A všechny jsme měly stejný problém – moc práce, moc starostí, málo času. A tak jsme klikaly, potvrzovaly, doufaly, že „to přece nějak dopadne“. Jenže ono to dopadne, když se nehlídáte. A ne dobře.
Co jsem udělala?
Hned jsem to předplatné zrušila. A pak jsem si sedla k počítači a prošla úplně všechno. Bankovní výpisy, přehled předplatných, služby, které využívám. A byla jsem v šoku, kolik z nich jsem za poslední roky zapomněla. Zbytečné aplikace, automatické obnovy, „zkušební“ verze, které se samy přeměnily na placené.
Zrušila jsem, co šlo. A u toho jsem si říkala – jak je možné, že je tohle vůbec legální? Že vám někdo vezme peníze jen proto, že jste kdysi před lety klikli na „souhlasím“? Ale tak to dneska chodí. A nikdo vás nechrání víc, než vy sami.
