Fajnstyl.cz 
Na první pohled jsou to úplně nenápadné a nevinně vypadající rostlinky, kterých si nejspíš nijak zvlášť nevšímáte. Jenže pro zahrádkáře jsou doslova noční můrou.
Invazivní plevele a vytrvalé rostliny totiž dokážou zamořit záhony a trávníky, vysávat živiny z půdy a zcela znehodnotit prostor, který máte připravený pro zeleninu nebo okrasné květiny. Některé druhy jsou navíc tak houževnaté, že se jich lze zbavovat celé roky – a stejně bez úspěchu.
Pýr plazivý tyranizuje české zahrádkáře
Pokud existuje symbol zahradnického zoufalství, je to bezesporu pýr plazivý, latinsky Elytrigia repens. Na pohled je to sice jen obyčejná tráva, dokáže ale během jediné sezóny obsadit celé záhony. Klíčem k jeho úspěchu jsou podzemní oddenky. Ty jsou velmi tenké, křehké a klidně i metr dlouhé. Stačí, aby v zemi zůstal jen jediný kousek, a pýr z něj znovu povstane jako fénix z popela.
Jeho odstranění je proto extrémně obtížné. Ruční pletí obvykle nestačí, protože oddenky se snadno lámou. Chemická likvidace sice funguje, ale většina zahrádkářů ji nechce použít kvůli obavám o půdu a zdraví. A tak nezbývá než trpělivě rýt, vytrhávat a opakovat to každý rok.
Pampeliška hyzdí trávníky
Pampeliška, známá také pod latinským názvem Taraxacum officinale, sice na jaře vypadá romanticky, ale její kořenový systém je jako ze železa. Kořen může sahat i více než půl metru do hloubky, a když ho neodstraníte celý, rostlina bez problémů zregeneruje a vyraší znovu.
Někomu pampelišky na zahradě ani v nejmenším nevadí. Ovšem pokud se snažíte o udržovaný anglický trávník jako na golfovém hřišti, je to pochopitelně k vzteku. Zahrádkáři proto používají speciální vypichovače, aby dostali kořen ven vcelku. I tak se ale pampelišky drží. Jejich semena se navíc šíří pomocí "padáčků" větrem na kilometry daleko. Znamená to jediné. I když trávník dokonale vyčistíte, sousedova pampeliška se k vám za pár dní vrátí. Pomůže proto opět jen kleknout na podložku a ručně se jí zbavit.
Invazní druhy představují zásadní problém
Kromě domácích plevelů se ale v Česku potýkáme také s nepůvodními, invazními rostlinami. Typickým příkladem je křídlatka neboli Reynoutria japonica. Tato rostlina dokáže prorazit i beton. Nebezpečná je také netýkavka žláznatá, latinsky Impatiens glandulifera, oblíbená pro své růžové květy, ale schopná zaplavit celé břehy řek.
Tyto rostliny nejsou jen estetický problém. Mohou totiž vytlačovat původní druhy, měnit složení půdy a komplikovat hospodaření. Zákon dokonce některé z nich označuje jako nebezpečné a ukládá povinnost jejich likvidace pod hrozbou pokuty.
Dá se nad nimi vyhrát?
Úplně vyhrát nad těmito rostlinami je těžké. Pomáhá kombinace prevence, pravidelné péče a mechanického odstraňování. Pýr je potřeba trpělivě vyplet a opakovaně kontrolovat půdu. Pampelišky odstraňujeme celé, ideálně s pomocí speciálního nástroje. A invazivní druhy je nutné likvidovat co nejdříve, než se rozšíří.
