Fajnstyl.cz 
E-mailovou komunikaci sice stále častěji nahrazují další komunikační kanály, tento ale stále běžně používáme. Někdy ovšem ne tak, jak bychom měli. Často tak můžeme nezaviněně působit pasivně agresivně.
První e-mail byl poslán před více než 50 lety. Konkrétně tak učinil americký programátor jménem Ray Tomlinson v roce 1971. Dnes sice používají tuhle formu komunikace miliardy lidí po celém světě, ale přesto už převažují jiné komunikační kanály. Napsat dobrý e-mail je každopádně stále kumšt. Zvlášť ve firemní komunikaci. Myslíte si, že píšete e-mailové zprávy nadmíru zdvořilé a profesionální? Možná se budete divit, ale ve skutečnosti mohou být (nechtěně) plné pasivně agresivních frází.
Kdo je pasivně agresivní? Ten, kdo svou agresi neprojevuje aktivně. Může se tedy jednat o lidi, kteří (ať už doma, či v práci) zdržují a prokrastinují, neplní dohody a povinnosti, mlčí či trousí sarkastické poznámky a druhé pomlouvají za zády. Takové chování logicky narušuje soužití či spolupráci.
„Jak už jsem psal“
Ano, možná to nemyslíte zle, ale napsat „Jak už jsem psal v předchozím e-mailu...“ není dvakrát zdvořilé. Za touhle frází totiž může být tvrzení: „Už jsem vám to jednou psal a musím to znovu opakovat“. Může být sice frustrující, že druhá strana nereaguje přesně na to, co jste jí chtěli sdělit, ale touhle větou si přesto nabíháte na nálepku pasivně agresivního člověka. Ačkoli to třeba myslíte dobře, druhý člověk si to může vyložit jako výčitku, že na váš e-mail nezareagoval adekvátně. Někteří lidé ostatně tuhle větu přesně takhle používají.
„Předem děkuji“
Tohle spojení používá v e-mailové i další komunikaci velké množství lidí. Jenže když napíšete třeba: „Předem děkuji za odpověď“, vlastně už tím druhou stranu určitým způsobem zavazujete k tomu, že na vaši zprávu musí odpovědět. Jistě, nějakou reakci lze považovat za slušnost, ale pokud třeba vy reagujete na pracovní inzerát a e-mailů se u příjemce sejde několik stovek, není v jeho silách odpovědět na všechny příchozí zprávy. Proto tuhle frázi raději nepoužívejte. Mnohem lepší je se na konci e-mailu obyčejně slušně rozloučit.
„Do kopie přidávám“
Někdy je samozřejmě vhodné, pokud se do komunikace vloží ještě někdo třetí. Jenže neplatí to ani zdaleka vždy. Někdy je i tenhle zdánlivě nevinný postup možné považovat za pasivně agresivní chování. Může být totiž vnímán jako snaha zapojit do komunikace někoho s větší mocí či vlivem. Druhá strana se může také domnívat, byť možná neoprávněně, že podle vás daný problém ve dvou a priori nevyřešíte. Příjemce e-mailu se tak může cítit zahnán do kouta a spolupráci zničehonic začít vnímat jako konfrontaci.
„Omlouvám se, že znovu obtěžuji“
Po předchozích větách už je asi celkem zjevné, proč může být i tahle fráze považována za pasivně agresivní chování člověka, který píše e-mail. Možná už podruhé, potřetí nebo kdoví pokolikáté. Jistě, někdy odpověď „hoří“ a je důležité, abyste ji dostali co nejdříve. Když na vás ale příjemce ihned nereaguje, často to má svůj důvod. Pokud už chcete napsat e-mail s touhle větou, raději nějakou dobu posečkejte. V opačném případě se vyžadování reakce může zdát jako jistá forma nátlaku. Záleží ovšem pochopitelně na kontextu komunikace.
„Mám to chápat tak..?“
Do pětice věta, kterou lze bez dlouhého uvažování považovat za projev pasivní agrese. Příjemci e-mailu jí vlastně podsouváte, že se nevyjádřil přesně, případně že jeho sdělení ve skutečnosti nerozumíte. Stejně může koneckonců znít i fráze „Pokud tomu dobře rozumím“. Stejně jako u dalších podobných vět to sice nemusíte myslet zle, ale můžete být kvůli podobnému sdělení považováni za pasivně agresivního člověka. Raději se mu tedy vyhněte, případně podrobněji vysvětlete, jak své tvrzení vlastně myslíte.
