Fajnstyl.cz 
Většina lidí má volno o víkendu nebo i v jiné dny v týdnu. Ale to je pro pořádný odpočinek moc krátká doba. Jednou za čas je potřeba dlouhá dovolená, abychom se dokázali uvolnit. Jaký je přesný počet dní, během kterých náš organismus znovu načerpá vydané síly?
Dovolená není luxus, ale nutnost
Dovolená není jen příjemným zpestřením našeho běžného života, ale také důležitou součástí regenerace našeho těla i mysli. Naše dny mají jasný řád, kdy se musíme postarat o rodinu i domácnost a vydělat peníze. Na odpočinek pak už moc času nezbývá. Proto je potřeba pravidelně tyto rutiny přerušovat, abychom zamezili vzniku vyhoření, chránili náš spánek a budovali imunitní systém.
Samozřejmě existuje mnoho mýtů o nepravdivých informací o tom, jak dlouhá by měla dovolená být. Někteří tvrdí, že stačí jen pár dní volna, aby člověk nabral síly, jiní zase prosazují názor, že by mělo jít přímo o měsíce. Pravda často bývá někde uprostřed. Rozhodně je potřebná délka odpočinku také individuální záležitostí – ale odborníci přicházejí s výsledky provedených studií, a my si tak v této otázce můžeme konečně udělat jasno.
Délka volna je přímo úměrná odpočinku?
Krátké volno v podobě jednoho až tří dnů nebo víkendového odpočinku je nutností, kterou potřebujeme každý týden. Díky tomu dokážeme „vypnout“ stres, protože nejsme v práci (a většina z nás na ni ani nemyslí). Pak dochází ke snížení napětí a k mírnému uvolnění – takže obnovujeme psychickou pohodu, ale tělo ani mysl nezažívá žádnou hlubší regeneraci.
Delší volno už je mnohem užitečnější. Po sedmi až deseti dnech nepřerušeného volna konečně nastupuje hluboká regenerace. Studie ukazují, že pozitivní účinky dovolené na fyzické zdraví a psychickou pohodu výrazně narůstají právě při tomto počtu dní. Klesá hladina stresového hormonu, obnovují se mozkové funkce, takže i schopnost koncentrace a kreativita. Ale pozor, studie zároveň poukazují na to, že po desátém dni už volno mírně snižuje svůj účinek. Možná si o dovolené odpočineme právě proto, že je výjimečná, a když se stane novou denní rutinou, může mít opačný efekt.
Důležité je také poznamenat to, že samotná délka dovolené nerozhoduje. Podstatné také je, jak volný čas strávíme. Pokud vyrážíte na výlety, změníte prostředí, zajdete si na večeři nebo na výstavu… odpočinete si mnohem lépe, než když sedíte doma a každý den koukáte na televizi.
Důležitý efekt dovolené
Během volna dochází k zásadním fyzickým změnám – jak už jsme zmínili, například klesá hladina stresového hormonu, takže snižujeme riziko chronických onemocnění spojených se stresem. Zároveň se s naším uvolněním zlepšuje i kvalita spánku, takže posilujeme celé tělo i mysl. Studie ukazují, že dny strávené mimo běžnou rutinu aktivují v těle pozitivní změny. Naše tělo se prostě zotavuje ze všeho, co zažilo.
Odklon myšlenek od práce nám automaticky zlepšuje náladu a dobrá nálada zaručí příval nové energie. Mozek zaznamenává nové podněty, díky tomu je pak kreativnější. Pocit svobody během volna posiluje emoční zdraví a pomáhá obnovit vnitřní rovnováhu. Tato komplexní regenerace je základem skutečné obnovy všeho v nás.
Různé země, různé délky dovolené
U nás je běžné, že máme čtyři týdny dovolené, ale momentálně u zaměstnavatelů převažují nové benefity, takže si můžete přijít i na pět týdnů a k tomu třeba pár sickdays. Tím se ale řadíme spíše k průměru, protože ve skandinávských zemích mají šest týdnů dovolené, navíc nepracují tolik hodin týdně jako my, takže mají menší šanci si zaneřádit mysl a větší šanci ji zregenerovat. Existují ale kultury, kde mají volna opravdu žalostně málo. Ve Spojených státech zákon neukládá žádný minimální počet dní dovolené a například v Japonsku a Malajsii čerpají lidé jen pár dní.
V zemích s kratšími dovolenými je prokazatelně častější výskyt chronického stresu a syndromu vyhoření. Práce na počítači tomu také zrovna neprospívá. Proto odborníci doporučují digitální detox, kdykoliv to jenom trochu jde. Takže lidé, kteří se cítí přetížení, by neměli víkend věnovat obrazovkám, ale například výletu do přírody. Jen tak dopřejete svému tělu i mysli opravdový odpočinek.
zdroje: psychologie.cz, psychoterapiea.cz, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, zdravopedie.cz
