Fajnstyl.cz 
Nebyl to ale jen tak ledajaký stůl či židle. V 70. až 90. letech tento kolos osídloval české byty a domy ve velkém. Tehdy zářil jako ústřední bod domácnosti, který reprezentoval každou rodinu. Představoval totiž symbol úspěchu, prosperity a statusu. Možná i proto často zabíral většinu obytného prostoru. Čím větší a okázalejší, tím lépe jste na tom v očích návštěv byli.
Jeden obr vládne všem
Určitě vám klasické obývací stěny ještě nestihly z paměti vyblednout. Rozkládaly se přes celou zeď z jednoho kraje na druhý, často od země až ke stropu a jejich součástí bylo mnoho poliček, skříněk nebo i šuplíků. Typické byly také alespoň dvě vitríny, do kterých se umisťovaly reprezentativní předměty jako drahý porcelán či skleničky na lepší příležitosti.
Obývací stěny byly takovým univerzálním skladem, někdo by řekl až oltářem. Vše se soustředilo kolem televize, ale odložit se tam dalo cokoliv. Police byly často napěchovány knížkami, někteří do nich vystavovali sošky, neo dokonce své trofeje. Do malých místností se monobloky, jednokusové stěny, sice stěží vešly, lidem to ale v jejich pořizování nezabránilo.
Celkový obraz socialistické doby dokreslovaly ještě ideálně sladěné konferenční stolky a obrovské sedací soupravy, takže na volný pohyb v prostoru zbývalo už jen pramálo místa. Umělé květiny ve váze na stolku byly pak jen pomyslnou třešničkou na dortu.
Do každého paneláku jeden monoblok
Historie tohoto kusu nábytku přitom sahá až do první republiky. Následující obývákové stěny socialismu měly být jakousi napodobeninou honosných měšťanských salonů.
V roce 1921 minulého století vznikla první modulární stěna se skříňkami od německé firmy Erwin Behr. Jako inspirace posloužily modernistické principy a výsledkem měl být modulární nábytek s flexibilním použitím.
Tato myšlenka přizpůsobit stěnu na míru svým potřebám se bohužel v průběhu let vytratila. Konkrétně ji překazila socialistická ekonomika, která začala v tuzemských závodech produkovat hotové těžké stěny, které bylo náročné i přestěhovat, natož si je poskládat dle svých představ.
Výběr byl navíc značně omezený, a tak měla doma většina rodin to samé. Z původně pokrokového nápadu tak zbyly oči pro pláč a zastaralý panelákový kýč, který se v mnoha bytech dodnes hřeje v centru pozornosti obývacích místností.
Osvěžující vlaštovkou byl jen takzvaný sektorový nábytek, kde se myšlenka přizpůsobitelnosti projevila. Patřil tam například stavebnicový nábytek Universal skládající se z jednoduchých základních jednotek, které se na sebe kupily dle potřeby. Vyráběl se od roku 1971 až do sklonku 90. let a stal se tak nejdéle vyráběným modelem známých UP závodů Rousínov. S využitím pokrokovějších materiálů by se dal využívat i dnes. Na svou dobu to byla určitě jedna z těch přijatelnějších voleb.
Neotáčejme se zpět
Vypadá váš obývák stále jako z devadesátek? Možná je právě doba na provzdušnění interiéru. Dnes už masivní modely na trhu nebývají moc časté, ale spousta Čechů si stejně zařizuje obývací pokoj podobně. Stále vybírají obývákové stěny přes celou zeď, které v menších pokojích vytvářejí dojem zcela zaskládaného prostoru.
Designéři před tímto rozhodnutím varují, protože místnost pak působí těžkopádně, zastarale a opticky se díky masivnímu kusu nábytku zmenšuje.
Když už si chcete do obýváku pořídit stěnu, doporučují jednodušší varianty. Ostatně právě po takových je dnes největší sháňka. Prodávají se hlavně minimalistické stěny s čistými liniemi a tvary v nerušivých barevných variantách. Nejžádanější je přírodní barva dřeva nebo klasika v podobě černé či bílé.
Dnes si navíc konečně můžete obývací stěnu přizpůsobit a mít v ní jen ty kousky, které využijete. Nechybí ani držáky na televizi a další vybavení podporující moderní technologie. Časté je LED podsvícení jednotlivých sekcí či poliček, díky kterému lze efektivně ovlivňovat atmosféru v místnosti.
Oproti obrovským stěnám z dob minulých se moderní stěny vyznačují svou lehkostí a zaměřením na funkci, kterou mají v prostoru plnit. Oblíbené jsou například minimalistické varianty dlouhých přízemních pultů, na kterých stojí televize. Za ní se na zdi střídají různé materiály, které nezabírají prostor, ale dodávají mu estetickou hodnotu.
