Fajnstyl.cz 
Když dnes slyšíme spojení „alabastrová pleť“, možná si představíme evropskou bělost nebo moderní korejský ideál. Pro Egypťanky to ale znamenalo mnohem víc. Alabastr, materiál ceněný na sochy a vzácné nádoby, evokoval především kvalitu, ale i bezchybnou hladkost, jemnou texturu a vzácnost. U pleti to nebyla povrchní marnivost, ale především to byl viditelný znak zdraví, vysokého postavení a téměř božské čistoty.
Jistě, hned se nám vybaví Kleopatra a její legendární koupele v mléce a medu. Kyselina mléčná z mléka byla jistě účinná, ale skutečné tajemství egyptské péče leží hlouběji.
Faraonova lékárna vždy obsahovala med
Abychom pochopili skutečný význam medu, musíme od mýtů přejít k hmatatelným důkazům. Tím důkazem je Edwin Smithův papyrus, starý přibližně 4 500 let. Nejedná se o sbírku zkrášlujících rad, ale o nejstarší známý chirurgický a traumatologický manuál lidstva.
Tento starověký text popisuje racionální, téměř moderní přístup k léčbě zranění. A právě zde nacházíme první zaznamenané lékařské použití medu. Egypťané měli specifický předpis na standardní obvaz pro otevřené rány, který tvořila geniální trojice: med, tuk a rostlinná vlákna.
Byl to archetyp pokročilého obvazu. Vlákna sála jako gáza. Tuk fungoval jako bariéra, která udržela ránu vlhkou. A med? Ten byl aktivní látkou. Egypťané věděli, že čistí rány a brání infekci, což je klíčové pro prevenci zjizvení. Právě v tomto precizním lékařském přístupu leží kořeny tvrzení, že med „stahuje jizvičky“.
Co Egypťané tušili a věda potvrdila
Egypťané věděli, že med funguje. Moderní věda nám vysvětluje, proč a potvrzuje jeho klíčové vlastnosti.
Hydratace je základ a med je v této oblasti mistr. V kosmetické vědě je klasifikován jako humektant. Jeho vysoký obsah cukrů funguje jako magnet na vodu. Aktivně přitahuje vlhkost ze vzduchu a uzamyká ji v pokožce. Výsledkem je hloubková hydratace, která dává pleti vyplněný vzhled. Med ale není jen cukr. Je to biologicky aktivní koktejl obsahující enzymy, antioxidanty, vitamíny skupiny B a minerály, které posilují kožní bariéru.
Pak je tady to tvrzení, že med stahuje jizvičky. U tohoto bodu se kosmetika potkává s farmakologií. Schopnost medu minimalizovat jizvy je přímým důsledkem jeho silných léčivých vlastností. Med je inteligentní antimikrobiální zbraň, která útočí hned třemi mechanismy najednou.
Med má nízké pH, a to je pro většinu patogenů nehostinné prostředí. Navíc cukr v něm vytáhne vodu z bakteriálních buněk a dehydratuje je, a zároveň vytahuje nečistoty z rány. Ještě zajímavější však je, že enzymy medu při kontaktu s tekutinou v ráně pomalu a nepřetržitě produkují nízké, ale účinné množství peroxidu vodíku. To je přírodní antiseptikum.
Tento trojitý útok čistí ránu a brání zánětu, který je hlavním viníkem ošklivých jizev. Med ale umí víc. Není jen pasivní dezinfekce; je to bioaktivní stimulant. Říká tělu: „Tady je problém, začni opravovat!“, ale zároveň ho uklidňuje: „Nepřeháněj to se zánětem!“. Výsledkem je klidnější, organizovanější hojení, které vede ke vzniku menší a jemnější jizvy.
Znovuobjevení síly medu
Tvrzení o zapomenuté potravině je bolestně přesné. S příchodem penicilinu a moderních antibiotik byly starověké léčebné postupy odsunuty jako primitivní.
Ironií osudu je, že se med vrací do popředí zájmu klinické vědy právě kvůli selhávání našich moderních řešení. V době rostoucí antibiotické rezistence se lékaři obracejí zpět k medu. Dnes se lékařský med běžně používá v nemocnicích k léčbě popálenin, akné, ekzémů, a dokonce i proti obávaným superbakteriím jako je MRSA.
A zatímco západní medicína na půl století zapomněla, jiné kultury – například Korea, další kolébka péče o pleť – nikdy nezapomněly. V korejské kosmetice nejsou med, propolis a mateří kašička žádným novým trendem; jsou základním kamenem.
Důvod je prostý. Moderní korejský ideál krásy, označovaný jako skleněná pleť, je přímým potomkem téhož ideálu, který uctívali Egypťané. Nedosahuje se ho agresivními peelingy, ale metodickou a trpělivou výživou, hydratací a zklidňováním. Přesně to med nabízí.
Cesta medu je fascinující: od posvátné oběti bohům, přes první klinický předpis v dějinách chirurgie, k zapomenuté ingredienci, a nakonec k vědecky ověřenému hrdinovi. Tajemství alabastrové pleti Egypťanek nebylo v magii, ale v biologicky aktivní látce, jejíž komplexní síle začínáme, o 4 500 let později, konečně plně rozumět.
Zdroje: nationallibraryofmedicine, wikipedia, pohybazdravi,
