Fajnstyl.cz 
Kuchyně je pro většinu z nás srdcem domova. Při vaření se spoléháme na osvědčené vybavení, které nám má práci usnadnit a zároveň zaručit čistotu i pohodlí. Jenže nová zjištění odhalují, že právě některé z těchto každodenních pomocníků mohou být zdrojem neviditelného rizika. Jde o materiály, které sice vynikají praktičností, ale při běžném používání mohou uvolňovat drobné částice nebo chemikálie do připravovaných pokrmů. Z dlouhodobého hlediska to může mít nepříjemné dopady na naše zdraví.
Co se skrývá v nenápadných detailech
Jedním z největších překvapení pro vědce byla zjištění týkající se plastových krájecích desek. Vypadá to jako zcela obyčejná pomůcka, která má chránit pracovní desku a usnadnit krájení. Jenže při každém zářezu nožem se z povrchu mohou uvolňovat mikroskopické částice. Odborníci zjistili, že jejich množství může být překvapivě vysoké a pravidelné používání tak vede k dlouhodobému hromadění těchto částic v našem těle.
Tyto nepatrné úlomky jsou známé jako mikroplasty. Vědecké práce ukazují, že se mohou dostávat do potravin a následně i do lidského organismu. Problém je v tom, že naše tělo neumí tyto částice efektivně odbourat, a proto se hromadí. S mikroplasty se spojuje vyšší riziko zánětlivých procesů, narušení hormonální rovnováhy i možný vliv na kardiovaskulární systém. Ačkoli se konkrétní následky ještě stále zkoumají, odborníci doporučují sáhnout spíše po alternativách, jako je dřevo nebo bambus.
Když povrch přestane být bezpečný
Nepřilnavé pánve si získaly oblibu díky své praktičnosti. S minimem oleje na nich připravíme omelety, palačinky i maso bez obav, že se jídlo připálí. Jenže kouzlo hladkého povrchu má i svou odvrácenou stranu. Pokud se pánev přehřeje, nebo pokud je po letech používání poškrábaná, začne uvolňovat částice z povrchové vrstvy.
Tyto částice mohou obsahovat látky ze skupiny tzv. věčných chemikálií, které se v prostředí ani v lidském organismu téměř nerozkládají. Studie ukázaly, že poškozený povrch pánve dokáže uvolnit tisíce mikroskopických i nanočástic při jediném poškrábání. Dlouhodobý kontakt s těmito látkami je spojován s problémy se štítnou žlázou, játry i s vyšším rizikem některých typů rakoviny. Pokud tedy na své pánvi pozorujete první známky opotřebení, je lepší ji co nejdříve vyměnit.
Neviditelní společníci na talíři
Stejně jako plastová prkénka působí i plastové nádobí na první pohled neškodně. Je lehké, levné a snadno se udržuje, proto má své místo nejen v domácnostech, ale i při cestování nebo na piknicích. Vědci ale upozorňují, že právě tento typ náčiní a talířů může být zdrojem částic, které do jídla rozhodně nepatří. Při kontaktu s horkými pokrmy nebo při dlouhodobém používání se totiž z plastového povrchu mohou uvolňovat mikroplasty či zbytky chemických látek, které se pak dostávají přímo do našeho těla.
Problém není vidět pouhým okem. Mikroplasty měří jen několik mikrometrů a přestože každý jednotlivý úlomek působí zanedbatelně, při pravidelném používání se jejich množství rychle násobí. V organismu se pak tyto částice hromadí a vědci je spojují se záněty, poruchami hormonální rovnováhy nebo zvýšeným rizikem kardiovaskulárních potíží. Pokud tedy sáhnete po nádobí z nerezu, skla či keramiky, nejenže vydrží mnohem déle, ale především se vyhnete zbytečnému přísunu plastů v každodenní stravě.
Když malé změny přinesou velký rozdíl
Pokud vás představa že se tyto částice dostávají do každodenního jídla zneklidňuje, nejste sami. Vědci i zdravotnické organizace stále častěji upozorňují, že nejde o plané obavy. Přesto není důvod k panice, protože existuje celá řada bezpečnějších alternativ. Dřevěná prkénka, nerezové hrnce či silikonové stěrky představují jednoduchý způsob, jak snížit zbytečnou zátěž pro naše tělo.
Nejde jen o investici do zdraví, ale i o dlouhodobou úsporu. Kvalitní kuchyňské vybavení vydrží déle, odolá vysokým teplotám a neobsahuje látky, které by se mohly postupně uvolňovat. Malé změny v kuchyni tak mohou mít velký dopad. A to nejen na naše zdraví, ale i na životní prostředí, protože snižují množství plastového odpadu.
zdroje: sciencefocus.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, acs.org, sciencedirect.com
