Fajnstyl.cz 
U krajnice stál mladý muž s kapucí staženou hluboko do čela. Byl promoklý a vypadal bezradně, a tak jsem zastavil. Nabídl jsem mu svezení, protože mi ho bylo upřímně líto. Po cestě působil mile a vděčně, dokonce jsme se zasmáli nad tím, jaké má člověk štěstí, když se zrovna objeví auto. Rozloučili jsme se na rohu ulice a já měl dobrý pocit, že jsem pomohl. Jenže právě v tu chvíli jsem udělal chybu, která mě později pořádně vyděsila.
O tři dny později jsem po návratu z práce našel pootevřené dveře. Uvnitř byla patrná známka násilného vniknutí a na pohovce seděl ten samý stopař, kterého jsem odvezl. Ukázalo se, že si zapamatoval, kde bydlím, sledoval mě a využil chvíle, kdy doma nikdo nebyl. Díky rychlému telefonu na policii se situace vyřešila, ale šok z toho, že cizí člověk pronikl do mého bezpečného prostoru, ve mně zůstal dlouho.
Zneužitá důvěra může mít vážné následky
Příběh jako z amerického thrilleru je bohužel varováním pro každého z nás. Setkání s cizími lidmi na cestách může působit nevinně, ale i za zdánlivě sympatickou tváří se často skrývá riziko. Největším nebezpečím není samotná přítomnost "vetřelce" v autě, ale informace, které mu nevědomky poskytneme. Stačí zmínit, v jaké části města bydlíme, nebo ukázat cestu až před vlastní dům, a neznámý člověk už má v ruce klíčové údaje.
Psychologové upozorňují, že podvodníci a lidé se zlými úmysly dokáží využít i ty nejmenší střípky informací. V dnešní době, kdy je možné na internetu snadno dohledat další detaily, může i obyčejné křestní jméno v kombinaci s lokalitou stačit k tomu, aby si o vás někdo zjistil opravdu cokoliv. Důvěra je krásná vlastnost, ale je třeba ji dávkovat s rozvahou.
Pomoc s rozumem: Kde končí dobrý skutek?
Touha pomoci druhému je přirozená a společnost by bez ní nefungovala. Jenže i dobrý skutek má své hranice. Nikdy není dobrý nápad přivést cizí osobu až ke svému domu. Tito lidé mají různé fígle. Zeptají se, kde člověk bydlí, a odpověď pak navážou tím, že v daném místě to znají nebo že zde mají třeba příbuzné či přátele. A tak se chtějí nechat vysadit klidně přímo u řidiče před domem se slovy, že alespoň nemusí nikam zajíždět. Vždy tak nabídněte stopaři svezení pouze na nějaké neutrální veřejné místo, třeba na benzínovou stanici, k supermarketu nebo na autobusové nádraží.
Podobná pravidla platí i při konverzaci. I zdánlivě nevinné otázky typu „kde pracujete?“ nebo „bydlíte daleko?“ mohou sloužit k mapování vašeho soukromí. Odborníci proto doporučují držet se neutrálních odpovědí a osobní údaje nesdělovat. Pokud máte podezření, že někdo sleduje vaši adresu nebo se příliš zajímá o vaše soukromí, je namístě zbystřit.
Bezpečný domov není samozřejmostí
Vedle obezřetnosti při styku s cizími lidmi je důležité myslet na vlastní bezpečí doma. Důsledné zabezpečení domu nebo bytu je opravdu důležité. Mnozí lidé stále podceňují pravidelné zamykání dveří i během dne. Přitom právě v těchto chvílích dochází k častým vloupáním. Pachatelé totiž sázejí na to, že majitelé přes den dveře jen zabouchnou. A to i v případě, že odcházejí na osm hodin do práce a byt zůstává prázdný.
Vloupání do obydlí výrazně zkomplikuje kvalitní bezpečnostní zámek, ale i bezpečnostní dveře. Zloděje odradí také kamera na viditelném místě. Obvykle stačí jednoduché zařízení za „pár“ korun, které připojíte ke smartphonu. Podobné kamery pak umí i upozornit na pohyb kolem dveří a prostřednictvím aplikace klidně spustíte na dálku i alarm.
Pozor také na viditelné vizitky, jmenovky nebo obálky s adresou. Lidé mají často v autě, v peněžence a na podobných místech různou drobnou poštu nebo třeba svoji vizitku. Zloděj si tak snadno zjistí jméno nebo adresu i bez podezřelých dotazů. Pak už si jméno jen spojí s jmenovkou na zvonku nebo schránce a přesně ví, kde daná osoba bydlí. A pokud se k tomu ještě přidá veřejný profil na sociálních sítích, má téměř otevřené dveře.
