Fajnstyl.cz 
Velká část zaměstnanců v EU věří, že jejich mzda či plat neodráží dostatečně jejich dovednosti, zkušenosti ani pracovní nasazení. Týká se to přitom i České republiky. Pojďme se podívat, co odhalují oficiální údaje z průzkumů a jaké jsou hlavní rozdíly mezi ČR a zbytkem Evropy.
Co říkají evropské průzkumy?
První zajímavá statistika pochází z průzkumu Investing in Fairness publikovaného Evropskou komisí skrze Eurobarometer. Podle něj celých 67 % respondentů v celé EU má obavy z toho, že nedostávají spravedlivou odměnu vzhledem ke svým schopnostem a zkušenostem.
Rozdíly mezi státy jsou přitom poměrně veliké. V zemích jižní Evropy, jako jsou Portugalsko, Kypr, Řecko, Itálie či Chorvatsko, se míra obav pohybuje kolem 80–86 % populace. Naproti tomu severské státy, například Dánsko, Švédsko či Finsko, jsou dle průzkumu o něco spokojenější.
Zajímavý je i generační pohled na věc. Zatímco starší zaměstnanci berou rozdíly jako danou realitu, mladší generace je mnohem citlivější na nespravedlnost, o které otevřeně mluví. Především lidé do 35 let uvádějí, že by byli ochotní změnit práci, pokud by zjistili, že kolegové za stejnou činnost vydělávají více peněz.
Evropská komise proto přichází se směrnicí o transparentnosti platů. Ta má za cíl donutit zaměstnavatele zveřejňovat platová pásma a pravidelně analyzovat rozdíly. Některé země, například Španělsko nebo Francie, už podobné kroky zavedly.
Realita je jiná než očekávání
I v ČR roste tlak na spravedlivé odměňování. Podle dat portálu Rovná odměna byla v roce 2021 gender pay gap (rozdíl v průměrných výdělcích mužů a žen) kolem 17,9 %. To znamená, že ženám v průměru chybí téměř pětina mzdy vzhledem k mužům, pokud porovnáme hrubé hodinové výdělky bez úprav.
Nová legislativa se snaží situaci zlepšit. Firmy musí uvádět v pracovních inzerátech rozmezí mezd a nesmí se uchazečů ptát na předchozí plat. Navíc se plánuje, že zaměstnavatelé nad 100 lidí budou muset pravidelně vykazovat rozdíly v odměňování podle pohlaví.
Velká část podniků ale na tyto změny není připravená. Až polovina firem nemá interní data, na jejichž základě by mohla analyzovat platovou rovnost. Zaměstnanci se tak často spoléhají jen na dohady nebo neoficiální informace, které kolují mezi kolegy.
Vliv na nerovnosti mají i společenské faktory. Ženy v Česku častěji přerušují kariéru kvůli péči o děti, pracují na částečné úvazky a méně často zastávají topmanažerské pozice. To se následně promítá do nižších výdělků a pomalejšího kariérního růstu.
ČR versus zbytek Evropy
Když srovnáme ČR s evropským průměrem, je vidět, že obavy o spravedlnost platu u nás nejsou překvapivé. Hodnota GPG kolem 17–18 % nás řadí mezi země s vyšším rozdílem v EU. Naopak ve Skandinávii se gender pay gap pohybuje často pod 10 %, někde dokonce pod 7 %.
Roli přitom hraje i odborová síla v některých státech. V zemích, kde odbory aktivně vyjednávají, jsou rozdíly nižší a zaměstnanci se cítí spravedlivěji ohodnoceni. V ČR ale odborová organizovanost není tak silná a kolektivní vyjednávání má menší dopad než například v Rakousku nebo Německu.
Zdroje: rovnaodmena.cz, euronews.com, expats.cz, synd.io
