Fajnstyl.cz 
Už při příletu do Itálie bylo jasné, že tohle bude jiné léto. Ne snad kvůli počasí, to si svoje drželo. Azurové nebe, třicítky ve stínu a vůně pinií v každé druhé zatáčce. Ale něco ve vzduchu říkalo, že tentokrát se stane něco neplánovaného. A taky že jo. Byli jsme ubytovaní v malém rodinném hotelu, nic přepychového, ale čisté pokoje, výhled na moře a personál, který si pamatuje, jakou kávu máte rádi už od druhého dne.
Ráno jsme vyšli ven v trochu lepším oblečení. Chystali jsme se na výlet do blízkého městečka, kde se ten den konal festival. Všude hudba, stánečky, místní prodavači s výrazem tak tohle si prostě musíš vzít domů. A pak to přišlo. Na rohu ulice k nám přiběhl postarší Ital, oči navrch hlavy, něco nesrozumitelně vykřikoval a než jsme se stihli vzpamatovat, už volal ostatní.
U moře si nás spletli s celebritami
Za minutu jsme byli obklopení skupinkou lidí, kteří si nás očividně spletli s někým slavným. Fotky, dotazy, selfie, úsměvy. Všechno jako vystřižené ze scény z filmu. Ať jsme se snažili jakkoliv vysvětlit, že nejsme žádní herci, zpěváci ani moderátoři z televize, nedalo se to zastavit.
Přiznám se, chvíli jsme jeli na jejich vlně. Ne kvůli egu, ale protože to bylo upřímné. Nikdo nic nechtěl, jen s námi sdílet radost, mávnout, popřát hezký den. Jeden muž dokonce přinesl domácí limoncello pro pana režiséra a jeho paní. Když jsme se ho zeptali, koho si myslí, že jsme, pokrčil rameny. „Nevím. Ale musíte být někdo výjimečný, když se tak hezky smějete.“
A tam někde, mezi druhým lokem a sluncem na náměstí, nám to došlo. Tohle celé nebylo o tom, že jsme slavní. Bylo to o tom, že jsme se zastavili. Vypadli z role lidí, co někam spěchají. Najednou jsme tu prostě byli. Uvolnění, šťastní, bez mobilů v ruce a kruhů pod očima. A to lidi poznají. Dneska, když si na ten den vzpomenu, už se nesměju jen bizarnosti situace.
Ale hlavně tomu, že to nejlepší z celé dovolené nebylo moře, ani večeře v přístavu. Bylo to tohle malé, bláznivé zastavení, kdy jsme si připadali výjimečně. Ne protože bychom něco dokázali, ale protože jsme se na chvíli opravdu spojili s místem a lidmi kolem. A to je něco, co si nikdo nekoupí ani v předraženém butik hotelu na pobřeží Amalfi.
