Fajnstyl.cz 
Podle posledních dat podnikatelských svazů, mezi které patří Fiba Confesercenti a italského Sdružení plážových provozovatelů (Sib-Confcommercio), pokles návštěvnosti placených pláží v hlavních letních měsících červnu a červenci činí mezi 20 až 30 procenty. Plné obsazení pláží bývá výjimečné a často jen o nedělích.
Hlavní příčinou klesající oblíbenosti jsou podle podnikatelů především ekonomické potíže italských domácností, které jim nedovolují vydat více na rekreační aktivity. Šéf podnikatelské asociace Antonio Capacchione otevřeně uvádí, že problémem je nedostatek finančních prostředků domácností, nikoli přemrštěné ceny na plážích.
V Itálii nechtějí lidé chodit na pláže
Na druhé straně ale spotřebitelská sdružení upozorňují na výrazný nárůst cen služeb na italských plážích, který podle statistik vzrostl téměř o třetinu od roku 2019. Podle spotřebitelského sdružení Codacons například pronájem jednoho slunečníku a dvou lehátek v průměru dnes stojí okolo 32 eur za den, přičemž ceny se výrazně liší dle regionu a konkrétního zařízení.
V některých populárních destinacích, jako je Ligurie, Sardinie nebo jih Itálie, se ceny pronájmu pohybují i v řádu stovek eur za den, někdy až přes 1 000 eur za luxusní plážové služby. Tento cenový skok odrazuje mnoho domácích návštěvníků a přiměl je hledat alternativy, například volné pláže nebo horská střediska.
Italská opozice v této souvislosti hovoří o zhubnutí střední třídy, tedy o úbytku skupiny lidí, která byla tradičním hlavním klientem placených pláží. Návrhy na zlepšení situace zahrnují snížení cen energií a podpoření růstu mezd, případně i zdaňování bankovních sektorů, které vykazují rekordní zisky.
Takovou situaci si místní nepamatují
Vládní představitelé však odmítají názory o krizi v plážovém turismu jako předčasné a zdůrazňují růst příjezdů turistů v jiných obdobích mimo hlavní letní sezónu. Ministři a senátoři vládní strany Bratři Itálie vidí příležitosti spíše v horském cestovním ruchu, který získává na oblibě.
Provozovatelé placených pláží rovněž čelí kritice za to, že platí státu jen malou část z obratu a nesouhlasí s veřejnými soutěžemi na pronájmy, jak požaduje unijní legislativa. To vyvolává napětí mezi státními orgány, podnikateli a Evropskou unií. Některé lokality, například Bibione či Sardinie, naopak hlásí růst návštěvnosti, což je často spojeno i s nižšími cenami než v celostátním průměru.
Celkově situace ukazuje, že italský plážový turismus prochází náročným obdobím, kdy rostoucí náklady a omezená kupní síla domácností vedou k posunu preferencí směrem k bezplatným variantám nebo jiným typům dovolených, přičemž zůstává otevřená otázka, jak tuto dynamiku udržitelně vyřešit s ohledem na tradici, ekonomiku a očekávání turistů.
