Dlouhá léta patřili Češi k pilířům chorvatské turistické sezóny. Byli vítaní, známí a často tvořili významnou část hostů v pobřežních letoviscích. Jenže dnes už je situace jiná. Zatímco čeští turisté stále do Chorvatska jezdí, jejich přítomnost zdaleka není tak ceněná – na trhu se totiž výrazně prosadili turisté ze západní Evropy, kteří často utrácejí víc a neřeší každé euro.
Mnozí podnikatelé v přímořských destinacích už si zvykli přizpůsobovat ceny i služby právě západoevropským zákazníkům. Češi pro ně ztrácejí pozici zlatých hostů. Otevřeně to přiznávají jak majitelé restaurací, tak i provozovatelé penzionů.
Ti často zdůrazňují, že zatímco Němci či Britové se v místních restauracích rozšoupnou a neváhají nechat štědré spropitné, Češi a Slováci bývají střídmější – spropitné se většinou omezuje na zaokrouhlení účtu. To je pro provozovatele rozdíl, který rozhoduje.

Nejde ale jen o útratu v restauracích. Někteří majitelé penzionů na Istrii už české hosty dokonce ani rádi nevidí. Stěžují si, že si z domova vozí vlastní potraviny a místo návštěvy místních podniků si raději vaří v apartmánech. Zatímco domácí počítají s tím, že malou kuchyňku hosté využijí k přípravě snídaně nebo rychlého oběda, Čechům běžně vystačí na celou dovolenou.
Restaurace pak zůstává poloprázdná, zatímco jiní hosté ji navštěvují pravidelně. Výsledkem je, že ubytování běžně dostávají přednost zájemci ze západní Evropy. Chorvatští podnikatelé mají jistotu, že kromě pobytu u nich utratí i za jídlo či pití. Právě tam se dnes vydělává nejvíce – běžné pivo stojí kolem pěti eur a jednoduché jídlo klidně dvacet, přičemž cena ryb často přesáhne třicet eur. A to přesto, že suroviny bývají cenově srovnatelné, někdy dokonce levnější než v Česku.