Fajnstyl.cz 
Každý máme jiné představy o tom, co znamená „žít důstojně“ a ne jako „chudák“. Někdo si vystačí s malým příjmem i malým bytem, jiný si neumí představit život bez dvou aut, dovolené u moře a plné lednice. Ekonomové přitom používají jasný ukazatel, podle kterého se určuje, kdo už je ohrožen chudobou. A výsledná částka je šokující – mnohem nižší, než si lidé sami myslí.
Takhle vypadají čísla
Podle nejnovějších dat zveřejněných v březnu 2025 je v Česku ohroženo příjmovou chudobou 9,5 % obyvatel. To znamená, že téměř každý desátý Čech žije s příjmy, které nestačí ani na běžné životní potřeby – alespoň podle výpočtů.
Tato oficiální hranice chudoby se odvíjí od 60 % mediánu příjmů. Loni byla tato hranice pro jednotlivce stanovena na necelých 18 200 korun měsíčně. Pokud má tedy člověk čistý příjem nižší než toto číslo, spadá podle statistik mezi chudé – a to bez ohledu na to, jaké má výdaje nebo závazky.
V běžném životě se ale ti, kteří mají příjmy pod touto hranicí, vůbec potýkat s chudobou nemusí. Někteří mají například vlastní bydlení a k tomu žijí s někým, kdo vydělává tolik, že se to v jejich domácnosti vyváží. Ti, kdo ale žijí sami a musí platit nájem, jsou v ohrožení.
Co na to Češi?
Pak je tu ale část Čechů, kteří vydělávají víc, než na kolik je stanovena tato hranice, a přesto jim to k životu nestačí. Když se zeptáte běžných Čechů, jaký plat by jim zajistil spokojený život, čísla raketově rostou. Podle průzkumů si mnoho lidí představuje, že komfortní životní úroveň začíná až u částky 120 000 Kč měsíčně. Teprve tehdy by se cítili zajištění, mohli by si tvořit rezervy a žít podle svých představ.
Rozpor mezi realitou a subjektivními představami je tak obrovský. Zatímco oficiální hranice chudoby se drží pod dvaceti tisíci, lidé sami si za hranici spokojenosti dosazují šesticiferné sumy. Někteří dokonce uvádí, že částka stanovená pro příjmovou chudobu je „směšná a nezaplatila by jim ani bydlení, natož jídlo“.
Proč se nároky zvyšují?
Za rostoucí nároky Čechů může nejen inflace a zdražování, ale i srovnávání se s ostatními. Sociální sítě a média ukazují životní styl, který si běžný člověk nemůže dovolit – a vytvářejí pocit, že „normální“ je mít velký byt, nové auto, exotické dovolené a úspory v řádu statisíců.
K tomu se přidávají konkrétní představy: Mladí lidé dnes považují za přijatelný nástupní plat kolem 35–40 tisíc korun, a zároveň očekávají, že se jim během několika let zvedne alespoň na 60–70 tisíc. Často také říkají, že by chtěli mít na účtu stálou rezervu minimálně 200 až 300 tisíc korun a vlastní byt, jehož cena se dnes běžně pohybuje kolem 5–7 milionů. Pro mnoho z nich je to ovšem spíš sen než realita – a právě proto se jim i solidní příjmy zdají nedostatečné.
Není proto divu, že lidé dnes mluví o tom, že i s platem kolem 40 000 korun sotva vyjdou. Přitom ještě před deseti lety by tato částka znamenala nadstandardní příjem.
Realita versus představy
Podle ekonomů je chudoba v Česku spíše relativní pojem. Neznamená hlad ani bezdomovectví, ale život pod úrovní, která je běžná pro většinu společnosti. To je důvod, proč někdo může mít měsíčně 30 000 korun a přesto se cítit chudý – zatímco jiný se stejnou částkou zvládne fungovat bez větších problémů.
Čísla říkají, že více než 9 % domácností v Česku žije na hraně příjmové chudoby. Subjektivní pocit ale naznačuje, že chudých je v očích veřejnosti mnohem víc. Češi se totiž dnes často cítí „chudí“, i když mají příjem, který je vysoko nad oficiální hranicí – protože jejich představa spokojeného života se posunula k částkám, o kterých se předchozím generacím ani nesnilo.
Zdroje: csu.gov.cz, cesky.radio.cz, soc.cas.cz, statistikaamy.csu.gov.cz
