Většina českých názvů má logické kořeny. Vychází z polohy, typických znaků krajiny, jmen původních obyvatel nebo toho, čím se oblast proslavila. Některé vznikly z počeštěných verzí německých pojmenování, jiné odkazují na přírodní jevy či historické události. A pak jsou tu názvy, které si lidé prostě vymodelovali po svém, často zkomolením cizího slova.

Tak například Lhotky patří k těm nejčastějším. Vznikaly jako nové osady v době, kdy se zakládaly vesnice, a pojmenování mělo jednoduchý praktický původ. Ostrava a její okolí je ale ukázkovým příkladem toho, jak se názvosloví může proměňovat podle nálady doby i obyvatel.

Názvy českých měst nejsou mezi lidmi známé

Jedna část dnešních Mariánských Hor se dříve jmenovala Čertova Lhotka. Postupem času ale místní usoudili, že pro rozvoj obce bude lepší, když název získá elegantnější a pozitivněji znějící podobu. Tak se zrodily Mariánské Hory. Nedaleké Hulváky zase dostaly své jméno z německého Hohlweg – úvozová cesta. Podobně Fifejdy odkazují na die Viehweide, tedy pastviny pro dobytek.

Zvláštní kapitolou jsou exotické názvy, které působí, jako byste se náhle ocitli tisíce kilometrů od domova. Amerika, Mexiko, Kanada nebo Korea – všechno to najdete na Karvinsku. Nejde o marketingový trik, ale o označení míst, která bývala dál od centra. A třeba v případě Korey v Havířově sehrála roli i fantazie – v 50. letech se tu stavělo ve velkém, ulice byly rozkopané a působily chaoticky.

Lidem to připomínalo obrazy z korejské války, o které se tehdy mluvilo denně. Podobné zvláštnosti najdete i ve Frýdku-Místku. Tady se můžete projít do Berlína, na Krym nebo na Riviéru. Krym své jméno získal podle obchodního domu, u kterého se dlouho řešilo, komu vlastně patří – podobně jako u skutečného poloostrova na severu Černého moře. Riviéra pak vznikla v 60. letech, když se stavělo nové sídliště. Lidé chtěli, aby tu bydlení působilo příjemně a moderně, a název měl ten pocit podtrhnout.

Ať už jde o poetické, praktické, nebo ironické názvy, všechny jsou odrazem své doby a lidí, kteří tu žili. Připomínají, že i obyčejná cedule na začátku vesnice může vyprávět příběh, který stojí za to slyšet. Pokud se při cestách po Česku někdy pozastavíte u názvu, který vás pobaví nebo zaujme, zkuste pátrat po jeho původu. Možná zjistíte, že to, co dnes bereme jako samozřejmost, má kořeny v příhodách starých stovky let – a někdy v nich nechybí ani humor, ani dávka místní hrdosti.

Zdroje: idnes.cz, ctidoma.cz, mesto-bohumin.cz