Naše dovolená v egyptském resortu, který měl podle katalogu patřit mezi to nejlepší na pobřeží, se změnila během pár minut v nejhorší cestovní zážitek. Jsou chvíle, kdy si říkáte, že některé historky z internetu jsou přitažené za vlasy. My teď ale velmi dobře víme, že realita je občas mnohem horší než nejhorší recenze. Chtěli jsme prostě na Slunce, k moři a trochu si odpočinout. Místo pohody nás tam ale čekal jen šok. Ještě než nám vůbec stihlo dojít, co se kolem děje, balili jsme si věci zpátky a za hodinu byli na cestě pryč.
Hned jak jsme vystoupili z transferu před údajně luxusním resortem, bylo jasné, že tady něco nehraje. Původní představy o all inclusive pohodě a dokonalé čistotě mizely rychlostí blesku. Všude kolem nás panoval neuvěřitelný nepořádek, bordel a staveniště, které vlastně ani připomínat hotel nechtělo. Všude byly kupy stavebního materiálu i rozkopané cesty. Místo svěží vůně květin a koupaliště nás praštil přes nos zápach spálenin, prachu a jakéhosi hnijícího vzduchu. Z předních částí hotelu zmizela dokonce i dlažba, a některé budovy v areálu vypadaly jako, kdyby je někdo rozpůlil bagrem. Samé vrtačky, výkopy, beton a hlavně žádné klidné místo, kde byste vůbec mohli vypnout.
Takovou dovolenou nikomu nepřejeme
Tohle mělo být naše místo na odpočinek – resort Kleopatra, alespoň tak nějak se to v nabídce agentury jmenovalo. Pravou ruku vám ale okamžitě zalil ledový pot, když jste uviděli nerealizované plány, které se rozpadaly každému doslova pod nohama. Uvnitř budovy to nebylo o nic lepší. Podlahy pokryté cákanci malty, rozkopané zdi, ve vstupní hale pouhé židle a stoly v podivném chaosu, ze stěn visely dráty a elektrické zásuvky čouhaly ven. O nějakém bezpečí pro děti se tady snad nedalo vůbec mluvit.
Vybalovali jsme kufry na pokoji, kde se víc prášilo, než vonělo. Pavučiny v rozích a okno, přes které neprošlo sluníčko už asi několik sezon, uměly vyvolat pocit, že sem už uklízečka pěkně dlouho nepáchla. Hned jsme si řekli, že si dáme sprchu a od všeho toho cestování si trochu odpočineme. Namísto sprchování ale nastal boj s rezavým koutem ve sprše, kde byste se štítili i strčit ruku.
Voda sotva stékala, a když už něco teklo, bylo to vlažné a nevábně páchnoucí. Toaletní papír chyběl a ručníky byly snad použité ještě z předešlých hostů, o čistotě se v té koupelně opravdu mluvit nedá. Snažili jsme se najít pozitivum, ale to byste museli být opravdu nenároční. Jídelna, která podle prospektu vypadala jako oáza chutí, se naživo proměnila v přecpaný chaos, kde nebylo pořádně ani kde si sednout. Po podlaze klouzaly kousky jídla, které nikdo neuklízel, příbory se házely na stůl jeden přes druhý a čekání na pití bylo na dlouhé lokty. Animační program? O ten se tady podle všeho vůbec nikdo nezajímal a veškeré pokusy o zábavu zůstávaly často jen v mé fantazii.

Na pláži ležely hřebíky a různé kabely
Pláž byla relativně blízko, ale cesta na ni byla kvůli rozkopaným chodníkům spíš dobrodružstvím. A když jsme nakonec k moři dorazili, čekala nás špinavá voda posetá odpadky. Člověk by čekal alespoň trochu života či podmořského světa, i ten ale jakoby vzal roha. Cítili jsme se najednou bezradní, smutní a podvedení.
Nadšení z cestování jsme se snažili zachovat, přestože jsme v hlavě přemítali, jestli máme na to, tady zůstat. Po hodině přemlouvání jsme zavolali delegátovi. Ten nám byl ochoten zajistit jiný hotel, ovšem za příplatek. Pokud bychom však zůstali, nemělo by smysl doufat v nějaké zlepšení. A tak jsme bali kufry zpátky a mazali zpátky na letiště. Ani jsme si neužili moře, které bylo, upřímně, stejně tak špinavé jako všechno kolem.
Tenhle výlet nás naučil hlavně to, že i za krásně vypadajícími obrázky z katalogů a pečlivě vybranými recenzemi na internetu se mohou skrývat skutečné problémy. Kdybych mohla poradit někomu dalšímu, kdo právě vybírá dovolenou v Egyptě, určitě bych zdůraznila, ať si ověří nejen fotky, ale také to, jestli vybraný resort skutečně už stojí a je v provozu. Rychle jsme se poučili, že než se vydáte přes půl světa, vyplatí se přečíst poslední recenze přímo od lidí, kteří tam byli těsně před vámi. Mnohdy to může kompletně změnit celý pohled na věc.

Rychle jsme letěli domů
Zpáteční let domů byl jeden z těch, které člověk nechce zažít. Místo exotického zážitku jsme vezli hlavně nervy, rozčarování a pořádnou dávku vyčerpání. Přijeli jsme domů ráno s kufrem plným oblečení, které jsme vytáhli sotva jednou, a hlavou plnou otázek, jak je možné, že se taková věc v dnešní době vůbec může stát. Rozhodně to byla škola, na kterou nikdy nezapomenu, i když bych ji raději nikdy nezažila.
Tahle dovolená nám prostě dala jasně najevo, že snít je skvělé, ale realita často hodně bolí. Pro příště už raději pětkrát zvážíme, kam investovat čas i peníze. Výlet do Egypta měl být oddech a pohodička. Bylo to všechno, jen ne dovolená. U resortu, kde jsou rozkopané chodníky, prach, špína a kde čekání na normální služby znamená jen další zklamání, si budete dlouho lámat hlavu, proč jste sem vůbec přijeli. Dejte na svou intuici, a když něco nesedí hned na začátku, možná je čas obrátit se zpět. My jsme tu odvahu našli – a dnes jsme za to vlastně rádi.