Tisíce českých řidičů míří každoročně k pobřeží Jadranu, kde známe každý kout a některé apartmány už patří téměř k rodinnému dědictví. Chorvatsko se od porevolučních let stalo nepsaným symbolem léta pro české rodiny – ať už šlo o legendární Makarskou, poklidné městečko Gradac nebo kouzelné ostrovy mimo hlavní proudy turistů.
Češi tu byli vždy vnímáni jako vítaní hosté, kteří přivezou úsměv, útratu a minimum starostí. Jenže tenhle vztah už není tak jednoznačný. V poslední době se čím dál častěji objevují názory, že čeští turisté bohužel v očích mnoha místních ztrácejí kredit. Veřejnost v Chorvatsku je citlivější na hlučné večírky, parkování v zeleni nebo téměř až okázalou snahu o úspory, když si někteří hosté vozí jídlo z domova.

Podle místních děláme ostudu
Na sociálních sítích i stránkách místních médií se objevují komentáře, že čeští návštěvníci utrácejí méně, někdy nerespektují lokální zvyklosti a na večerní zábavu bývají až příliš hluční. Přibývá i vyhlášek proti neohleduplnému chování – od zákazu pohybu v plavkách mimo pláže po pokuty za pití alkoholu mimo určené zóny.
Přesto zůstává Chorvatsko v roce 2024 podle statistik opět v první trojce mezi oblíbenými zahraničními destinacemi českých dovolenkářů. Hlavní argumenty? Blízkost, bezpečí, tradice a zkušenost. Jenže právě tyto jistoty se mohou lehce změnit, pokud nezměníme přístup.
Stále více mladších cestovatelů proto vyhledává nové lokality jako Albánii, Černou Horu nebo Bulharsko, kde je atmosféra přátelštější a ceny jsou příznivější. Motivace však není jen ekonomická, ale i touha zažít něco jiného než pověstné apartmány s plastovými židlemi. Chorvatsko ale ještě rozhodně neřeklo poslední slovo. Jeho hory, moře i gastronomie zůstávají neodolatelně lákavé.