Přírodní scenérie, historická města i unikátní ekosystémy – to vše je součástí našeho světa, ale není jisté, že tu zůstane navždy. Oteplování planety, zvyšující se hladina moří, znečištění a bezohledný zásah člověka do krajiny mění tvář Země rychleji, než si většina lidí uvědomuje. Místa, která dnes obdivujeme, mohou během pár desítek let zmizet z mapy.
Dopady se nevyhýbají ani České republice. Klimatologové dlouhodobě upozorňují, že zimy jsou v posledních desetiletích mírnější a sněhová pokrývka na horách ubývá. Podle odborníků z Českého hydrometeorologického ústavu je tento trend důsledkem globálního oteplování.
Nádherné místo se postupně vytrácí z mapy
Zatímco dříve býval přelom prosince a ledna spojený s bohatou sněhovou nadílkou, dnes je situace odlišná a bez technického zasněžování by byla část lyžařských areálů v provozní nouzi. Méně sněhu má negativní dopad nejen na zimní turistiku, ale i na zásoby vody. Teplejší atmosféra zrychluje odtávání a zároveň omezuje tvorbu sněhové pokrývky, která je klíčová pro doplňování podzemní vody.

Nedostatek zimních srážek v nížinách způsobuje sucho a ohrožuje vegetaci. Vedle smrků a modřínů už začínají mizet i borovice, jejichž kořeny sahají do větší hloubky. Historie ukazuje, že v Česku už řada míst zcela zanikla. Obce, kostely, továrny nebo rozhledny postupně pohltila příroda. Některé se však podařilo alespoň částečně obnovit. Příkladem je bývalá obec Lučina v Českém lese, zničená po druhé světové válce v pásmu železné opony.
Po otevření hranic se sem začali vracet lidé, kteří tu našli kořeny svých rodin, a z ruin postupně odhalují zbytky původní zástavby. Podobné příběhy se odehrávají i jinde na světě. Britské útesy Seven Sisters v hrabství Sussex každoročně ustupují o několik desítek centimetrů kvůli erozi. Stejný osud hrozí i Doverským útesům. Ledovce na Aljašce, v Alpách nebo Grónsku rychle tají a vědci odhadují, že například současná podoba Aljašky se může během třiceti let výrazně změnit.
Kdo sem jednou vyrazí, nebude litovat
Jedním z nejohroženějších přírodních zázraků je Velký bariérový útes v Austrálii. Tento největší korálový systém světa, domov stovek druhů ryb a tisíců mořských živočichů, už utrpěl rozsáhlé poškození. Korály bělají, ekosystém ničí znečištění i masový turismus a podle odborných odhadů by mohl být zcela zničen už za 15 let.

Změny klimatu mají na svědomí především lidé. Průmyslová revoluce spustila období intenzivního využívání přírodních zdrojů, což vedlo k ekologickým škodám s dopadem na životní prostředí i zdraví obyvatel.
Dnes se proto stále častěji mluví o nutnosti chránit přírodu a minimalizovat vlastní stopu, aby si budoucí generace mohly užít alespoň část krás, které máme k dispozici nyní. Místa mizí pomalu, ale nevyhnutelně. Pokud tedy existují lokality, které toužíte vidět na vlastní oči, možná je čas začít plánovat cestu. Než se z unikátních scenérií stanou už jen vzpomínky v knihách a fotografiích.