Jméno Apetito se v Česku stalo synonymem pro jednoduchou chuť dětství i pohodlí rychlých svačin. Hodonínská mlékárna vyrobila první kostku už před 152 lety a po celé generace odolávala změnám režimů i ekonomických krizí. Teď, když už nikdo nečekal žádné otřesy, přišla tiše, bez varování zpráva: konec výroby, všichni zaměstnanci na dlažbu, budoucnost výrobku spojená s Německem.
Pro stovky rodin a poctivou tradici to znamená nenávratnou ztrátu – a zároveň smutný symbol privatizace, jež vyměnila domácí kontinuitu za anonymní zisk. Rozhodnutí francouzské společnosti Savencia uzavřít hodonínský závod je mrazivým důkazem toho, jak odlišně mohou vypadat priority zahraničních vlastníků. Personální důvody tu nehrají roli, podle firmy za vším stojí údajně klesající poptávka po tavených sýrech.

Je až ironické, že výrobek neskončí, pouze se jeho výroba přesune na druhý konec Evropy, kde možná dostane stejný obal, ale jinou recepturu i duši. Těžko dnes přehlížet ani fakt, že stejně racionalizovaly v posledních dekádách banky, pivovary nebo obchodní řetězce – a také to, jak se změnili ve vztahu ke svým zákazníkům a tradici.
Na rozhodování z centrály v zahraničí má běžný český spotřebitel jen malý dopad. Otázka proč zůstane viset ve vzduchu, zatímco na prázdných chodbách mlékárny v Hodoníně utichne poslední stroj. Zbývá jen doufat, že naše země bude hledat nové cesty, jak chránit to, co vzniklo tady doma – aby příběh Apetita nebyl jen dalším smutným bodem v seznamu ztracených českých jistot.